67 C 130/2025-29 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou (návrhem na vydání EPR) podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 4. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 17 985,11 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že její právní předchůdkyně společnost, Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . (nyní , právnická osoba, .) uzavřela se žalovaným dne 31. 3. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na jeho účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 69 900 Kč, který měl být splacen do 31. 3. 2024. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 51 914,89 Kč, zbylý dluh však neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 11. 1. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 došlo k postoupení pohledávky na společnost , právnická osoba, . a následně Smlouvou uzavřenou dne 19. 12. 2023 mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, . byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. O tom byl žalovaný vyrozuměn.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v rámci odporu proti ve věci vydanému elektronickému platebnímu rozkazu tak, že v roce 2023 měl více nebankovních půjček, které nesplácel řádně, neboť se dostal do nepříznivé finanční situace. V souvislosti s další půjčkou postoupenou na žalobkyni zdejší soud ve věci rozhodl dne 6. 5. 2025 rozsudkem č. j. , spisová značka, tak, že mu uložil zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč s příslušenstvím v měsíčních splátkách po 3 500 Kč počínaje měsícem červnem 2025 a náhradu nákladů řízení ve výši 878 Kč. Současně poukázal na to, že se léčí s vážným onemocněním, byl hospitalizován a dochází na , Anonymizováno, . Požádal o možnost zaplatit dluh ve splátkách.3. K jednání soudu dne 14. 8. 2025 se nedostavil ani jeden z účastníků, oba svou neúčast omluvili a souhlasili s tím, aby soud jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků řízení.4. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:5. Dne 31. 3. 2022 uzavřel žalovaný se společností Viva , právnická osoba, . Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský bezúčelový úvěr jiný než na bydlení s úvěrovým limitem 20 000 Kč. Úvěr měl být splacen do 24 měsíců při sjednaném úroku 457,5 % ročně, celkové výši úroku 73 302,73 Kč, RPSN 4675,07. Celková částka ke splacení činila 93 302,73 Kč (Smlouva č. , hodnota, ze dne 31. 3. 2022, VOP a Standardní informace o spotřebitelském úvěru).6. Nedílnou součástí Smlouvy bylo Čestné prohlášení žalovaného ze dne 31. 3. 2022 o tom, že je svobodný, jeho čistý příjem činí 40 000 Kč měsíčně, výdaje na domácnost činí 4 000 Kč měsíčně (Čestné prohlášení žalovaného ze dne 31. 3. 2022).7. Z potvrzení ThePaycz s. r.o. o provedených platbách soud zjistil, že z účtu společnosti Viva , právnická osoba, . byly provedeny na účet č. , č. účtu, (účet žalovaného) platby v souhrnné výši 69 900 Kč (Potvrzení o provedených platbách).8. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 18. 12. 2023 mezi společností , právnická osoba, . (dříve Viva , právnická osoba, .) a , právnická osoba, . došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na společnost , právnická osoba, . Nedílnou součástí Smlouvy byl i seznam postupovaných pohledávek, kdy pohledávka za žalovaným je pod č. , hodnota, (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023, Seznam postupovaných pohledávek).9. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 19. 12. 2023 mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023 a Seznam postupovaných pohledávek).10. Dopisem ze dne 11. 1. 2024 vyrozuměla společnost , právnická osoba, . žalovaného o postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni a současně ho vyzvala k úhradě pohledávky (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2024).11. Téhož dne žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky i zástupce žalobkyně, doklad o odeslání předžalobní výzvy žalovanému však předložen nebyl (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 11. 1. 2024).12. Ve smyslu § 120 odst. 2 o.s.ř. soud doplnil dokazování o dotaz na , právnická osoba, . ohledně majitele účtu č. , č. účtu, a o výpisy z něj za období od ledna 2022 do února 2025. Takto zjistil, že majitelem uvedeného běžného účtu je od 15. 2. 2016 žalovaný a že žalovaný před poskytnutím úvěru dne 31. 3. 2022 čerpal další půjčky od nebankovních poskytovatelů, konkrétně dvě půjčky od Emma’s , právnická osoba, ., dále od , právnická osoba, . Dále soud zjistil, že žalovaný hradil nájemné ve výši 11 000 Kč měsíčně (výpisy z předmětného účtu).13. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když žalobkyně jiné důkazy k prokázání svého nároku nepředložila a žalovaný kromě lékařské zprávy a rozsudku zdejšího soudu ze dne 6. 5. 2025, č. j. , spisová značka, také žádné důkazy nepředložil, ani neoznačil. Vzhledem k tomu, že se k nařízenému jednání účastníci nedostavili, zmařili možnost soudu poskytnout jim poučení ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. Nedostavení se účastníků k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti ve smyslu daného zákonného ustanovení. Soudní praxe pravidla k tomu se vztahující formulovala tak, že ustanovení § 118a) o. s. ř. upravuje pouze poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud účastníkům poskytnout poučení ve smyslu § 118a) o. s. ř. proto, že se nedostavili k jednání, soud není oprávněn a ani povinen sdělovat potřebné poučení jinak, ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. , spisová značka, ).14. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a pokud v řízení provedl dokazování důkazy dalšími, pak se v odůvodnění svého rozhodnutí jimi nezabývá, když z nich neučinil skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci samé.15. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, posuzovala schopnost žalované splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného zákonného ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Smlouvu o spotřebitelském úvěru však nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , spisová značka, ).17. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).18. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a další