67 C 355/2024-76 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání EPR (žalobou) podaným k Obvodnímu soudu pro , adresa, dne 20. 3. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.2. Obvodní soud pro , adresa, usnesením ze dne 4. 10. 2024, č. j. , spisová značka, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil soudu zdejšímu jako soudu místně příslušnému.3. Zdejší soud usnesením ze dne 27. 2. 2025, č.j. , spisová značka, žalobkyni vyzval k doplnění skutkových tvrzení a k předložení důkazů, na což žalobkyně reagovala podáním ze dne 11. 3. 2025. Argumentovala tím, že dne 11. 8. 2023 uzavřela se žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut na dobu 12 měsíců a hrazen měl být splátkami ve výši 3 000 Kč měsíčně. V čl. , právnická osoba, .4. strany sjednaly náklady na upomínání ve výši 500 Kč za 1. a 2. upomínku. Žalovaný neuhradil žádnou splátku, do prodlení se dostal se splátkou splatnou 15. 9. 2023 a na zaslané upomínky, včetně předžalobní, nereagoval. Žalobou nárokovaná částka představuje jistinu úvěru, která byla žalobkyní zesplatněna k 4. 3. 2024 a náklady na upomínání v souhrnné výši 1 000 Kč (500 Kč za upomínku ze dne 20. 9. 2023 a 500 Kč za upomínku ze dne 5. 10. 2023).4. Žalovaný se k žalobě ani k jejímu doplnění nevyjádřil.5. Z jednání soudu nařízeného na den 29. 4. 2025 se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce omluvila, souhlasila však s tím, aby soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodoval ve smyslu § 101 odst. 3 o. s ř. v nepřítomnosti účastníků.6. Soud při jednání provedl dokazování listinnými důkazy, které mu byly předloženy pouze žalobkyní a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:7. Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 8. 2023 žalobkyně se žalovaným, vystupujícím pod dřívějším příjmením Mohamed, ujednali poskytnutí neúčelového úvěru ve výši 20 000 Kč s tím, že tato částka bude vyplacena na účet č. , č. účtu, . Úvěr byl sjednán na dobu 12 měsíců s úrokovou sazbou 15 % p.m. Výše splátky byla ujednána ve výši 3 000 Kč měsíčně se splatností do 15. dne každého kalendářního měsíce. Doplňkové služby sjednány nebyly. Nedílnou součástí smlouvy byla Příloha č. , hodnota, - Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Z této přílohy soud zjistil, že žalovaný byl svobodný, bez vyživovací povinnosti, zaměstnán byl s příjmem 31 885 Kč měsíčně, náklady na bydlení uvedl 3 000 Kč měsíčně (Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 8. 2023 a její příloha č. , hodnota, ).8. Z výpisu z internetového bankovnictví , právnická osoba, . vyplývá bezhotovostní platba ve výši 20 000 Kč dne 11. 8. 2023 z účtu žalobkyně na účet č. , č. účtu, (Detail pohybu-bezhotovostní platba ze dne 11. 8. 2023).9. Upomínkou č. , hodnota, ze dne 20. 9. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 3 500 Kč (Upomínka ze dne 20. 9. 2023).10. Upomínkou č. , hodnota, ze dne 5. 10. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 4 000 Kč (Upomínka ze dne 5. 10. 2023).11. Dne 4. 3. 2024 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky 43 029,66 Kč nejpozději do 18. 3. 2024 (Předžalobní výzva ze dne 4. 3. 2024 a podací lístek z téhož data).12. Žalobkyně soud předložila kopie výplatních pásek žalovaného u jeho zaměstnavatele , právnická osoba, za měsíce květen, červen a červenec 2023, ze kterých vyplývá průměrný měsíční příjem žalovaného 31 886 Kč (výplatní pásky)13. Soud dokazování doplnil ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř. o zprávu , právnická osoba, . o tom, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný, která současně zaslala výpisy z účtu žalovaného za období od června do října 2023. Z těchto výpisů vyplývají příjmy žalovaného i to, že mu byl žalobkyní skutečně dne 11. 8. 2023 poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč (zpráva , právnická osoba, . a výpisy z účtu).14. Po takto provedeném dokazování soud další důkazy neprováděl, když další důkazy nebyly žalobkyní předloženy a žalovaný byl od počátku v řízení procesně nečinný. Provedené důkazy hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného zákonného ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Smlouvu o spotřebitelském úvěru však nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , spisová značka, ).18. V řízení bylo prokázáno, že strany uzavřely ve smyslu citovaného zákonného ustanovení dne 11. 8. 2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru a že žalobkyně před jejím uzavřením posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl v rozhodné době zaměstnán a dociloval průměrného výdělku 31 886 Kč měsíčně čistého. V řízení bylo také prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu neuhradil ničeho. Ostatně sám žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by mu finanční prostředky ze strany žalobkyně nebyly poskytnuty, případně, že by žalobkyni na úvěr cokoliv uhradil. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhá pouze zaplacení poskytnuté jistiny úvěru a dle smluvních ujednání sjednaných nákladů na upomínání v souhrnné výši 1 000 Kč (500 Kč x dvě upomínky shora uvedené), soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Zohlednil, že ve smyslu výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , spisová značka, bylo v možnostech žalovaného – spotřebitele poskytnutý úvěr ve výši sjednaných splátek 3 000 Kč měsíčně splácet.19. Přihlížeje k prodlení s plněním peněžitého dluhu byla žalovanému rovněž uložena povinnost k zaplacení příslušenství pohledávky tvořeného ve smyslu § 1970 o. z. zákonným úrokem z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 200 Kč a 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy a sepsání žaloby podle § 14b odst. 6 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), to vše bez příslušné 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně není jejím plátcem. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky, ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu za účinnosti tohoto ustanovení a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně o