67 C 44/2025-31 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6. 11. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 58 817,32 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela se žalovanou dne 24. 5. 2021 Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 36 000 Kč, který byl splatný do 24. 5. 2022. Peníze byly zaslány žalované dne 24. 5. 2021 na účet č. , č. účtu, . Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, . dne 12. 9. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna. V podání ze dne 22. 4. 2025 žalobkyně opravila chybná skutková tvrzení uvedená v žalobě tak, že žalovaná zaplatila na poskytnutý úvěr částku v celkové výši 10 823, 94 Kč, přičemž platba byla započtena na poplatek za poskytnutí úvěru. Co do částky 10 823,94 Kč tedy žalobkyně vzala žalobu částečně zpět a trvala na zaplacení částky 47 993,38 Kč a náhrady nákladů řízení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání nařízenému na den 24. 4. 2025 se bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ačkoli byla o jednání vyrozuměna. Podáním ze dne 16. 4. 2025 se z jednání omluvil zástupce žalobkyně s tím, že má za to, že žádná právně skutková tvrzení nezůstala sporná. Souhlasil s tím, aby soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, o odročení jednání nežádal i z důvodu nenavyšování nákladů soudního řízení a z důvodu procesní ekonomie. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků řízení.3. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy, které předložila pouze žalobkyně a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:4. Z dokumentu nazvaného „Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“ poskytovaného věřitelem , právnická osoba, . soud zjistil, že při spotřebitelském úvěru ve výši 36 000 Kč sjednaného na dobu 12 měsíců musí spotřebitel uhradit částku 61 187 Kč, z toho činí poplatek 22 817,32 Kč. RPSN představuje 192,2 %. (Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru , právnická osoba, .).5. Dne 24. 5. 2021 uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, . Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. S0004025331040943 na dobu 12 měsíců. Strany sjednaly jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 36 000 Kč s požadovaným poplatkem 22 817,32 Kč a výší měsíční splátky 5 099 Kč. RPSN činila 192,23 %. (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 24.5.2021).6. Dne 24. 5. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na účet uvedený ve Smlouvě č. ú. , č. účtu, částku 36 000 Kč (Potvrzení , právnická osoba, . o platbě).7. Dne 12. 9. 2024 uzavřela společnost , právnická osoba, . se žalobkyní Dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, z jejíž Přílohy je pod č. , hodnota, evidována pohledávka za žalovanou (Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024 a její příloha- seznam postupovaných pohledávek).8. Dopisem ze dne 21. 9. 2024 vyrozuměla společnost , právnická osoba, . žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni a současně ji vyzvala, aby pohledávku ve výši 47 525,06 Kč uhradila ve lhůtě 3 dnů na sdělený bankovní účet (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2024).9. Téhož dne žalovanou vyzval k úhradě celkové částky 59 576,06 Kč i zástupce žalobkyně a poučil ji, že pokud do 3 dnů nebude pohledávka uhrazena, bude ji žalobkyně vymáhat soudní cestou (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 9. 2024, kopie podacího lístku ze dne 21. 9. 2024).10. Ve smyslu § 120 odst. 2 o.s.ř. soud doplnil dokazování o dotaz na , právnická osoba, . ohledně majitele účtu č. , č. účtu, a o zaslané výpisy z tohoto účtu za období od března do září 2021. , právnická osoba, . sdělila, že majitelkou předmětného běžného účtu je žalovaná a účet je ke dni 19. 2. 2025 stále otevřený. Z výpisů z účtu žalované soud zjistil, že před poskytnutím úvěru žalované dne 24. 5. 2021 měla žalovaná další závazky u jiných nebankovních poskytovatelů půjček, a to: dne 15. 3. 2021 zápůjčka u , právnická osoba, . ve výši 8 000 Kč, dále zápůjčky u společnosti OPR-, právnická osoba, . dne 21. 4. 2021 ve výši 3 000 Kč, dne 22. 4. 2021 ve výši 1 000 Kč, dne 26. 4. 2021 ve výši 1 000 Kč. Další zápůjčku měla žalovaná od , právnická osoba, ze dne 6. 5. 2021 ve výši 1 000 Kč a dne 21. 5. 2021 ve stejné výši. Dále měla žalovaná poskytnutou zápůjčku od , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 24. 5. 2021 ve výši 12 000 Kč. Z výpisů z účtu žalované má soud prokázáno poskytnutí částky 36 000 Kč právní předchůdkyní žalobkyně dne 24. 5. 2021 (výpisy z účtu od března do září 2021).11. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když žalobkyně jiné důkazy k prokázání svého nároku nepředložila a žalovaná zůstala po celou dobu řízení procesně nečinná. Vzhledem k tomu, že se k nařízenému jednání účastníci nedostavili, zmařili možnost soudu poskytnout jim poučení ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř.12. Nedostavení se účastníků k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti ve smyslu daného zákonného ustanovení. Soudní praxe pravidla k tomu se vztahující formulovala tak, že ustanovení § 118a) o. s. ř. upravuje pouze poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud účastníkům poskytnout poučení ve smyslu § 118a) o. s. ř. proto, že se nedostavili k jednání, soud není oprávněn a ani povinen sdělovat potřebné poučení jinak, ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. , spisová značka, ). Navíc pro právního zástupce žalobkyně postup soudu nemůže být překvapivý, ani nepředvídatelný s ohledem na četnost žalob podávaných ke zdejšímu soudu a ke konstantní rozhodovací praxi v obdobných věcech v senátu 67 C. Navíc soudu je z úřední činnosti známo, že se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce k nařízeným jednáním ani v jednom případě nedostavila a svou neúčast opakovaně omlouvá.13. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a pokud v řízení provedl dokazování důkazy dalšími, pak se v odůvodnění svého rozhodnutí jimi nezabývá, když z nich neučinil skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci.14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala podáním ze dne 22. 4. 2025 žalobu zpět co do částky 10 823, 94 Kč z důvodu své administrativní chyby, soud ve smyslu § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. řízení co do této částky zastavil (výrok I. tohoto rozsudku). Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobkyně na zaplacení částky 47 993,38 Kč s příslušenstvím.15. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, posuzovala schopnost žalované splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného zákonného ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).17. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také po