68 C 141/2025-20 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky , částka, s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené s žalovaným dne , datum, poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Žalovaný měl úvěr řádně splácet spolu s poplatky a úroky, avšak závazky ze smlouvy opakovaně porušoval. Dne , datum, čerpal žalovaný částku , částka, , avšak neuhradil na ni ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy. Žalobkyně se domáhá částky, která představuje neuhrazenou jistinu ve výši , částka, , poplatek za vyplacení tranší úvěru , částka, , smluvní úrok , částka, a poplatky ve výši , částka, a , částka, . Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Nad rámec uvedeného žalobkyně rovněž navrhla, aby soud v případě, že shledá uzavřenou smlouvu za neplatnou, přiznal žalobkyni alespoň nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující žalovanému prokazatelně vyplacenou jistinu úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že v dané věci je možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky k projednání věci samé bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).4. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění:5. Z kopie občanského průkazu žalovaného a z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy totožnost žalovaného.6. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti u společnosti, z identifikovatelných příjmů a z obecných principů a filozofie společnosti soud zjistil, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo vyhodnoceno jako úspěšné. Žalobkyně dospěl k závěru, že žalovaný má disponibilní příjem , částka, .7. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný dne , datum, uzavřel s žalobkyní smlouvu, na základě které byl sjednán spotřebitelský úvěr, a to až do výše , částka, s možností postupného a opakovaného čerpání. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky žalobkyně. Úvěr byl poskytnut jako spotřebitelský, revolvingový a bezúčelový a konec doby platnosti kreditního rámce byl sjednán na , datum, . Ve smlouvě byla sjednána RPSN 1624,77 % a úroková sazba 0,933 % denně. Datum splatnosti první splátky byl sjednán na , datum, a datum splatnosti poslední splátky , datum, . Ve smlouvě byly sjednány sankce a smluvní pokuty pro případ s prodlením žalovaného se splácením.8. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalovanému byla dne , datum, vyplacena částka , částka, a to na účet č. , č. účtu, .9. Z e-mailu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovanému byla zaslána upomínka, ve které byl upozorněn na to, že je v prodlení s úhradou úvěru o délce 242 dní a žalobkyně tak úvěr zesplatnila v celé výši. Tímto e-mailem byl žalovaný vyzván k úhradě celkové částky , částka, .10. Z dopisu ze dne , datum, a z podacího lístku soud zjistil, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.11. Po takto provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:12. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl sjednán úvěr ve výši , částka, s možností opakovaného a postupného čerpání. Dne , datum, byla žalovanému zaslána částka , částka, a žalovaný měla částku pravidelně spolu s úroky ve výši 0,933% denně splácet a dále zaplatit poplatky za sjednané služby. Žalovaný však závazky ze smlouvy porušil, když úvěr řádně nesplácel a žalobkyně tak úvěr v celé výši zesplatnila. Dlužnou částku ve výši , částka, pak žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. V řízení nebylo ze strany žalovaného tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by na uvedenou částku něčeho uhradil.13. Za takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně, jak vysvětleno a rozebráno dále.14. Právní posouzení:15. Při svém rozhodování soud vycházel z této právní úpravy:16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „OZ“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatným právním jednáním to, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.19. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.20. Podle § 2991 odst. 1 OZ ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.21. Podle § 2991 odst. 2 OZ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.22. Jak bylo v řízení prokázáno, žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru (§ 2395 a násl. OZ, § 2 odst. 1 z. s. ú.), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, s možností opakovaného a postupného čerpání s tím, že dne , datum, žalovaný čerpal částku , částka, . Takto poskytnutý úvěr měl žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách s tím, že současně byla ve smlouvě sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 0,933% denně, tj. 340,545 % ročně. Takto uzavřenou smlouvu soud shledal za absolutně neplatnou (§ 580 odst. 1 OZ), když je zřejmé, že sjednaný úrok ve výši 340,545 % je v rozporu s dobrými mravy.23. Jak totiž vyplývá z Databáze časových řad ARAD, týkající se úrokových sazeb bank k úvěrům, které byly bankami poskytnuté domácnostem, byla výše úvěru v dubnu 2024 ve výši 8,71 % ročně a je tak zřejmé, že úrok ve výši 340,545 % ročně byl sjednán ve výši několikanásobně přesahující 4násobek běžné úrokové sazby a takový úrok tak zcela zjevně odporuje dobrým mravům.24. Z daného důvodu tak soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 OZ), kdy soud zde doplňuje, že v daném případě neshledal možnost pro aplikaci § 577 OZ, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru jako celek závisela právě na ujednané úrokové sazbě. Jak bylo v obdobných věcech opakovaně rozhodnuto Městským soudem v Praze (rozsudek ze dne 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019 – 99; ze dne 19. 11. 2021, č. j. 62 Co 320/2021 – 57; ze dne 26. 4. 2022, č. j. 22 Co 61/2022 – 40; ze dne 27. 4. 2022, č. j. 19 Co 102/2022 – 61, v nichž vystupovala žalobkyně ve stejném procesním postavení, jako v řízení ve věci samé), žalobkyně je profesionálem na trhu poskytování nebankovních úvěrů. Musí jí být známo, že poskytuje úvěry s vysokou úvěrovou sazbou. Jednotlivé smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavírané žalobkyní byly opakovaně shledány soudy absolutně neplatnými. Zdejší soud neshledal žádných důvodů a skutečností, pro které by právě tato úvěrová smlouva měla být shledána platnou, když úrok ujednaný ve smlouvě je opět zcela nepřiměřeně vysoký (13 OZ).25. Nárok žalobkyně tak soud posoudil jako bezdůvodné obohacení, když žalovaný se měl obohatit tím, že získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 OZ) ve výši , částka, . Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak dosud v uvedené výši přetrvává, neboť v řízení nebylo ze strany žalované tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by uvedenou částku žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení (§ 1968 OZ), přiznal soud žalobkyni také úroky z prodlení (§ 1970 OZ) ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. – srov. výrok ad I.26. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl (výrok ad II).27. Pro úplnost soud dodává, že k uvedenému rozhodnutí přistoupil v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, tj. za situace, kdy dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl na základě účastníky předložených listin náležitě zjištěn a všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci, byly v daném případě dostatečně prokázány, tj. soud nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkaz