80 C 114/2025-16 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 440 Kč s příslušenstvím a náklady řízení.2. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen "pojištění odpovědnosti") v rozporu se zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen „Zákon“). Žalobkyně svůj nárok na zaplacení příspěvku žalovaným odvozuje z ust. § 4 odst. 1 Zákona. Podmínkou nároku na zaplacení příspěvku je dle ust. § 4 odst. 6 Zákona doručení písemné výzvy žalobkyně žalovanému. Splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k úhradě dne 15. 8. 2024 a doručila dne 30. 8. 2024. Při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobkyně ze Zákonem předepsaného procesu, upraveného v ust. § 15 odst. 1 až 3 Zákona. Žalobkyně zjistila, že nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 Kč, RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , číslo technického průkazu , IBAN, (dále pouze „vozidlo 1“), je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný coby vlastník/provozovatel neměl ode dne 27. 2. 2024 do dne 24. 6. 2024 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 Zákona. Vozidlo tak bylo nepojištěno 119 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyni tak dle ust. § 4 odst. 1 zákona vznikl nárok na příspěvek. Dle ust. § 4 odst. 3 Zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 Zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Zároveň dle ust. § 4 odst. 4 Zákona platí, že: „Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.“ Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 Zákona zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Splatnost příspěvku nastala dne 29. 10. 2024. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na předmětnou výzvu nereagoval a ničeho neuhradil, žalovanému tak byla dne 6. 1. 2025 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění do 15 dnů od odeslání této upomínky. Žalovaný po zaslání předžalobní upomínky neuhradil ničeho. S ohledem na výše uvedené žalobkyně požaduje uhradit dlužnou částku ve výši 10 534 Kč, která se skládá: - ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (dle ust. § 2 odst. 1 písm. o/ vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., konkrétně 86 Kč) - 119 dní krát 86 Kč = 10 234 Kč, a dále - z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ust. § 4 odst. 4 Zákona ve výši 300 Kč, a to dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak ničeho uhrazeno nebylo.3. Žalobkyně žalobu dále odůvodnila tím, že, žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k úhradě dne 12. 9. 2024 a doručila dne 27. 9. 2024. Při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobkyně ze Zákonem předepsaného procesu, upraveného v ust. § 15 odst. 1 až 3 Zákona. Žalobkyně zjistila, že nákladní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , číslo technického průkazu , IBAN, (dále pouze „vozidlo 2“), je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný coby vlastník/provozovatel neměl ode dne 16. 4. 2024 do dne 22. 7. 2024 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 Zákona. Vozidlo tak bylo nepojištěno 98 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyni tak dle ust. § 4 odst. 1 zákona vznikl nárok na příspěvek. Dle ust. § 4 odst. 3 Zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 Zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Zároveň dle ust. § 4 odst. 4 Zákona platí, že: „Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.“ Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 Zákona zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Splatnost příspěvku nastala dne 26. 11. 2024. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na předmětnou výzvu nereagoval a ničeho neuhradil, žalovanému tak byla dne 6. 1. 2025 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění do 15 dnů od odeslání této upomínky. Žalovaný po zaslání předžalobní upomínky neuhradil ničeho. S ohledem na výše uvedené žalobkyně požaduje uhradit dlužnou částku ve výši 4 906 Kč, která se skládá: - ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (dle ust. § 2 odst. 1 písm. o/ vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., konkrétně 47 Kč) - 98 dní krát 47 Kč = 4 606 Kč, a dále - z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ust. § 4 odst. 4 Zákona ve výši 300 Kč, a to dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak ničeho uhrazeno nebylo4. Soud ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila (č. listu 5 p. v. spisu), žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a soud ve věci mohl rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.5. Na základě účastníky předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:6. Dopisem ze dne 15. 8. 2024, resp. 12. 9. 2024, byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě příspěvku do garančního fondu , právnická osoba, s odůvodněním, že z informací, které má žalobkyně k dispozici z registru vozidel, vyplývá, že vozidlo, jehož je žalovaný provozovatelem/vlastníkem, nebylo v období od 27. 2. 2024 do 24. 6. 2024, resp. 16. 4. 2024 až 22. 7. 2024, pojištěno s tím, že předpis příspěvku za toto období činí 10 234 Kč, resp. 4 606 Kč (119 dnů nepojištění vozidla s denní sazbou 86 Kč = 10 234 Kč, resp. 98 dní nepojištění vozidla s denní sazbou 47 Kč = 4 606 Kč). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 60 dnů ode dne doručení výzvy (výzva ze dne 15. 8. 2024, resp. 12. 9. 2024, informace k zásilce). Žalovaný byl opětovně vyzván žalobkyní k úhradě příspěvku do garančního fondu a nákladů uplatnění ve výši 300 Kč dopisem ze dne 5. 11. 2024, resp. 3. 12. 2024 (citované dopisy). Dopisy ze dne 6. 1. 2025 byl žalovaný vyzván právní zástupkyní žalobkyně k úhradě dlužné částky příspěvku do garančního fondu za výše uvedené období (předžalobní upomínky ze dne 6. 1. 2025, informace k zásilce). Žalovaný byl ve výše uvedeném období provozovatelem/vlastníkem shora citovaných vozidel (zjištěné údaje o vozidle).7. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako provozovatel shora uvedených vozidel byl povinen dle § 1 odst. 2 písm. a/ a § 3 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, mít uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Bylo tak na žalovaném, aby případně v rámci své procesní obrany vymezil rozhodné skutečnosti a důkazy, kterými by tuto skutečnost vyvrátil. Takové skutečnosti však z obsahu spisu nevyplývají, když žalovaný byl v řízení zcela nečinný. Žalobkyně tak dle názoru soudu unesla důkazní břemeno k prokázání pasivní legitimace žalovaného v dané věci. Naproti tomu v řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by ve shora uvedených obdobích svou zákonnou povinnost vyplývající ze shora citovaných ustanovení zák. č. 168/1999 Sb. (mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla) splnil. Žalobkyně v souladu se zák. č. 168/1999 Sb. vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel a o úhradu jej rovněž upomínala. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by v žalobkyní stanovené lhůtě 60 dnů od doručení výzvy svou povinnost k úhradě zákonného příspěvku splnil či že by prokázal, že na jeho straně nebyla dána povinnost k úhradě tohoto příspěvku. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a v souladu s § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. uložil žalovanému povinnost k úhradě částky 10 534 Kč, která sestává z částky 10 234 Kč jakožto zákonného příspěvku nepojištěných vozidel (§ 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., § 2 odst. 1 písm. o) vyhl. č. 205/1999 Sb.) a z částky 300 Kč jakožto nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb., § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb.) a dále částky 4 906 Kč, která sestává z částky 4 606 Kč, jakožto zákonného příspěvku nepojištěných vozidel (§ 4 odst. 1 zák. 168/1999 Sb., § 2 odst. 1 písm. o) vyhl. č. 205/1995 Sb.) a z částky 300 Kč jakožto nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zák. č. 168/