80 C 151/2025-22 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 70 696,62 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne 17. 5. 2021 s žalovaným Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Součástí Smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky platné ke dni uzavření smlouvy. Na základě Smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 112 000 Kč, přičemž za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 14,49 % ročně a dále poplatky dle odst. 4.2. Smlouvy dle platného Ceníku. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2669 Kč, vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Žalovaný však svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedodržel a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Jelikož žalovaný nereagoval na výzvy žalobkyně k zaplacení svých splatných splátek, byly žalovanému účtovány poplatky dle Ceníku a dále využila žalobkyně svého práva dle Smlouvy a zesplatnila celý úvěr dne 4. 5. 2024, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami. Dle Smlouvy je žalobkyně oprávněna připisovat k jistině úvěru řádné úroky, úroky z prodlení a další poplatky. Při posuzování úvěruschopnosti postupovala žalobkyně z údajů poskytnutých bance klientem, přičemž ty byly hodnoceny v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a principy obezřetného úvěrování. Kontrolovány byly veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík či databáze , právnická osoba, . Žalobkyně porovnávala příjem žalovaného na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem pak získala částku disponibilních příjmů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla žalobkyní zjištěna žádná skutečnost, která by poskytnutí úvěru bránila, proto žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru vyhověla. Žalobkyně za žalovaným ke dni podání žaloby eviduje pohledávku sestávající z jistiny ve výši 67 432,62 Kč, poplatků v celkové výši 3 264 Kč a příslušenství tvořeného kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení výši 6 188,74 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 6 133,5 Kč, smluvním úrokem z úvěru ve výši 14,49 % ročně z částky 67 432,62 Kč ode dne 17. 12. 2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 67 432,62 Kč ode dne 17. 12. 2024 do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby několikrát vyzván k úhradě ze strany žalobkyně, avšak dluh uhrazen nebyl ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a soud ve věci mohl rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.4. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:5. Dne 17. 5. 2021 byla uzavřena mezi žalobkyní jako bankou a žalovaným jako klientem uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“) dle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 112 000 Kč, přičemž měsíční splátka činila 2 669 Kč a měla být splatná v 20. den každého kalendářního měsíce; poslední splátka měla být zaplacena 20. 5. 2026. Roční úroková sazba činila 14,49 % a RPSN 15,73 %. Smlouvou o úvěru měly být splaceny konsolidované dluhy žalovaného v celkové výši 81 745 Kč. Smlouvou o úvěru bylo sjednáno též pojištění k úvěru. Ve smlouvě byl uveden přehled důsledků porušení smlouvy; mimo jiné bylo stanoveno, že za porušení podmínek smlouvy se považuje situace, kdy se žalovaný jako klient dostane do prodlení se splacením více než 2 splátek, přičemž důsledkem tohoto porušení je právo žalobkyně jako banky prohlásit celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě. Součástí smlouvy o úvěru byly všeobecné obchodní podmínky a ceník (Smlouva o úvěru ze dne 17. 5. 2021). V žádosti o úvěr, kterou doplnil o přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2020, uvedl žalované své osobní údaje, příjmy a výdaje (Žádost o poskytnutí úvěrového produktu, Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2020). Žalobkyně dopisem ze dne 2. 4. 2024 vyzvala žalovaného, aby uhradil dluh po splatnosti, jinak přistoupí k okamžitému zesplatnění celého úvěru, jehož výše ke dni výzvy činila 69 584 Kč. Ve výzvě dále žalobkyně upozornila žalovaného, že v případě nezaplacení budou žalovaného účtovány vynaložené náklady spojené s prodlením podle aktuálního ceníku (Poslední výzva ze dne 2. 4. 2024). Dopisem ze dne 4. 5. 2024 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění dluhu a byl vyzván k úhradě částky ve výši 70 733 Kč. Dále byl žalobkyní upozorněn, že tato částka od 5. 5. 2024 každý den narůstá o řádný úrok i úrok z prodlení (Dopis ze dne 4. 5. 2024). K zaplacení dlužné částky byl žalovaný též vyzván právním zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 17. 12. 2024 (dopis ze dne 17. 12. 2024 včetně podacího lístku).6. Na základě shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky v celkové výši 70 696,62 Kč s příslušenstvím byla podána po právu.7. V řízení bylo prokázáno, že dne 17. 5. 2021 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, po řádném ověření úvěruschopnosti žalovaného, shora citovaná smlouva o úvěru (§ 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník /dále jen „o.z.“/), s tím, že žalovaný nesplnil svou povinnost splácet úvěr řádně a včas, jelikož se dostal do prodlení se splácením poskytnutých peněžních prostředků. Ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by své závazky vyplývající ze shora citované smlouvy o úvěru plnil řádně a včas v souladu se smluvním ujednáním.8. S ohledem na shora uvedené byla žalovanému uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 70 696,62 Kč, která představuje nesplacenou jistinu dle smlouvy o úvěru ve výši 67 432,62 Kč a poplatky v celkové výši 3 264 Kč. (§ 2395 o.z.). Žalovanému uložena povinnost zaplatit smluvní úrok z prodlení a dále též povinnost zaplatit z dlužné jistiny zákonný úrok z prodlení (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), jelikož se jedná o prodlení se splněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.). Za období od 5. 5. do 16. 12. 2024 byl smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení kapitalizován částkou uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 828 Kč a dále odměnu za zastoupení žalobkyně advokátkou podle § 7 odst. 3 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. a paušální částky náhrady výdajů podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. Soud při výpočtu výše odměny za právní zastoupení a paušálních částek náhrady výdajů postupoval co do 2 úkonů (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb.) podle znění vyhlášky účinného od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2024, jelikož výše uvedené úkony byly učiněny v tomto období. Soud tedy přiznal odměnu za tyto 2 úkony právní služby po 3 940 Kč a 2 paušální částky náhrady výdajů po 300 Kč. Při výpočtu výše odměny za právní zastoupení a paušální částky náhrady výdajů za úkon sepsání žaloby (§ 11 dost. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.) postupoval soud dle aktuálního znění vyhlášky, a přiznal tak odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 3 940 Kč a jednu paušální částku náhrady výdajů ve výši 450 Kč. Celková výše náhrady nákladů na právní zastoupení vč. DPH tedy činí 15 572,70 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení po přičtení soudního poplatku pak činí 18 400,7 Kč.10. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.