17 C 57/2022-49 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 165 000 Kč z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „, Anonymizováno, “). Nesprávný úřední postup dle žalobkyně spočíval v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, ve věci pracovněprávních nároků, které vůči žalobkyni uplatnila společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „původní žalobkyně“). Řízení bylo zahájeno dne 2. 1. 2018 u Okresního soudu v , adresa, a v době podání žaloby stále nebylo skončeno. V rámci řízení byl vydán rozsudek pro zmeškání, který byl následně shledán nezákonným, žalobkyně však na základě nezákonného rozhodnutí byla nucena uhradit hmotněprávně neexistující závazek a náklady řízení. Meritum věci nebylo až do 19. 1. 2021 vůbec projednáváno, řízení je ve své podstatě dosud jednoinstanční, a to po více jak čtyřech letech řízení. Žalobkyně uplatnila svůj nárok postupem dle § 14 OdpŠk dne 24. 9. 2021 a žádala přiznání finanční kompenzace ve výši 200 000 Kč. Dne 17. 2. 2022 žalovaná žalobkyni doručila stanovisko, jímž jí přiznala částku 35 000 Kč, a tuto částku vyplatila dne 18. 2. 2022. Žalobkyně je přesvědčena, že prodlení žalované nastalo již 25. 11. 2021, neboť lhůta 6 měsíců stanovená v § 15 , Anonymizováno, je nepřiměřeně dlouhá.2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že projednala žádost žalobkyně dne 17. 2. 2022, konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a přiznala jí částku 35 000 Kč. Dále zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení, které dle jejího názoru probíhalo nepřiměřeně dlouhou dobu, a to zejména z důvodu prodlevy v rozhodování před Nejvyšším soudem. Řízení dosud trvá tři roky a jedenáct měsíců, základní částku žalovaná snížila celkem o 20 % z důvodu složitosti řízení a četnosti rozhodování soudu. Předmětem řízení byla žaloba o zaplacení 45 206,50 Kč s příslušenstvím, jež představovala náklady na kurzy, které původní žalobkyně uhradila žalobkyni na prohloubení kvalifikace dle pracovní smlouvy, neboť žalobkyně pracovní poměr ve zkušební době ukončila. Řízení se vyznačuje určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo třeba provádět rozsáhlejší dokazování. Ve věci bylo rozhodováno soudy na všech třech stupních soudní soustavy, délka řízení byla z části způsobena procesní aktivitou účastníků. Význam řízení pro žalobkyni byl běžný a výše přiměřeného zadostiučinění by neměla přesahovat výši částky, o niž se v posuzovaném řízení jednalo.3. Žalobkyně v replice ze dne 16. 6. 2022 dodala, že žalovaná snížením základní částky v podstatě penalizuje žalobkyni za vadný postup rozhodujících orgánů. Žalobkyně využila opravných prostředků účelně a ve sporu byla zcela úspěšná. Co se týče kritéria složitosti řízení, po většinu délky řízení se řešila pouze otázka vydání rozsudku pro zmeškání, k posouzení meritu věci vůbec nedošlo, neboť původní žalobkyně vzala žalobu zpět pod tíhou konstantní judikatury. V posuzovaném řízení se jednalo o pracovněprávní nároky, presumoval se tedy zvýšený význam řízení pro žalobkyni.4. Při jednání konaném dne 13. 12. 2022 žalovaná zdůraznila, že v posuzovaném řízení se nejednalo pracovněprávní spor ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva, v němž je presumován zvýšený význam řízení pro poškozeného. V dané věci se nejednalo o právo žalobkyně na mzdu či na náhradu mzdy a žalovaná v této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. , spisová značka, a na příručku k čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Ohledně kritéria instančnosti řízení dodala, že rozsudek pro zmeškání byl zrušen výhradně z toho důvodu, že skutková tvrzení nebyla dostatečná pro vydání tohoto typu rozsudku, nikoliv z důvodu jakékoliv procesní aktivity žalobkyně. Žalovaná rovněž navrhla, aby soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud přistoupí k přiznání finančního zadostiučinění za zbývající část posuzovaného řízení, které trvalo po vydání stanoviska. Podání žaloby před skončením posuzovaného řízení bylo účelové, neboť žalobkyni nehrozila jakákoliv újma, pokud by vyčkala do jeho úplného skončení.5. Žalobkyně naopak namítla, že v posuzovaném řízení se nepochybně jednalo o pracovněprávní spor, což ostatně vyplývá i z citovaného rozsudku sp. zn. , spisová značka, , v rámci řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, na jehož základě nadto žalobkyně byla nucena uhradit neexistující závazek ve výši cca 75 000 Kč (vedle jistiny rovněž úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení). Nejistota, zda jí bude tato částka navrácena, přitom trvala zhruba dva roky a žalobkyně měla rovněž výdaje na soudní poplatky spojené s odvoláním a dovoláním. Částka jí byla vrácena dne 22. 3. 2021.6. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím zjištěním:7. Žalobkyně se domáhala náhrady za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, .8. Původní žalobkyně podala dne 2. 1. 2018 k Okresnímu soudu v , adresa, žalobu, kterou se domáhala, aby jí žalobkyně (v postavení žalované) zaplatila 45 206,50 Kč s příslušenstvím představující náklady na kurzy, které původní žalobkyně uhradila žalobkyni na prohloubení kvalifikace dle pracovní smlouvy, neboť žalobkyně pracovní poměr ve zkušební době ukončila. Dne 13. 2. 2018 soud vydal platební rozkaz, proti němuž žalobkyně podala dne 25. 2. 2018 odpor. Dne 2. 3. 2018 Okresní soud v , adresa, vydal usnesení, jímž vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Obvodnímu soudu pro , adresa, . Dne 17. 5. 2018 se ve věci vyjádřila původní žalobkyně, dne 1. 6. 2018 se ve věci vyjádřila žalobkyně. První jednání bylo nařízeno na 23. 7. 2018, zástupce žalobkyně žádal o jeho odročení z důvodu kolize, jednání bylo odročeno na 25. 7. 2018, zástupce žalobkyně žádal o jeho opětovné odročení s ohledem na nemoc, jednání proto bylo odročeno na 8. 10. 2018. Při jednání dne 8. 10. 2018 soud vyhlásil rozsudek pro zmeškání, neboť zástupce žalobkyně se k jednání bez omluvy nedostavil. Dne 8. 10. 2018 ve 22:36 hodin se zástupce žalobkyně z jednání omluvil z důvodu , podezřelý výraz, , odkázal na svá písemná podání ve věci, trval na provedení navržených důkazů a žádal o zaslání protokolu z jednání. Dne 18. 10. 2018 se žalobkyně proti rozsudku odvolala, Městský soud v Praze dne 27. 11. 2018 rozsudek prvního stupně potvrdil.9. Dne 18. 12. 2018 žalobkyně podala dovolání, dne 15. 3. 2019 byl spis předložen Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud ve věci rozhodl dne 12. 2. 2021 tak, že rozsudek Městského soudu i Obvodního soudu pro , adresa, změnil tak, že rozsudek pro zmeškání se nevydává. V odůvodnění rozsudku uvedl, že žaloba neobsahovala skutková tvrzení nezbytná pro to, aby skutkové okolnosti sporu mohly být považovány za nesporné, a tedy aby o věci mohlo být rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání. Dne 16. 3. 2021 byl spis vrácen Obvodnímu soudu pro , adresa, , který dne 20. 4. 2021 nařídil jednání na 2. 6. 2021. S ohledem na nemoc přísedícího bylo jednání odročeno na 22. 9. 2021. S ohledem na nepřítomnost zástupce původní žalobkyně bylo jednání odročeno na 20. 10. 2021, následně na žádost zástupce původní žalobkyně bylo jednání odročeno na 19. 1. 2022. Toto jednání se nekonalo z důvodu , podezřelý výraz, . Jednání proběhlo dne 21. 3. 2022, dne 31. 3. 2022 vzala původní žalobkyně žalobu zpět. Dne 6. 4. 2022 soud řízení zastavil, toto usnesení nabylo právní moci dne 23. 4. 2022 (spisem vedeným u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, ).10. Dne 24. 9. 2021 žalobkyně uplatnila u žalované žádost na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 200 000 Kč jako náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení (dopisem nazvaným „Nárok na odškodnění za nepřiměřenou délku řízení“ ze dne 24. 9. 2021, plnou mocí udělenou žalobkyní , Jméno advokáta, ze dne 22. 9. 2021, doručenkou datové zprávy). Žalovaná potvrdila přijetí žádosti dne 27. 9. 2021 (dopisem Ministerstva spravedlnosti ze dne 27. 9. 2021, č. j. , Anonymizováno, /2).11. Žalovaná vydala dne 17. 2. 2022 stanovisko, jímž přiznala žalobkyni částku 35 000 Kč, neboť v daném případě shledala nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. K průtahům v řízení došlo zejména ve fázi rozhodování před Nejvyšším soudem, základní částka však byla snížena z důvodu složitosti řízení a četnosti rozhodování soudů. Význam řízení pro žalobkyni byl běžný a částka zadostiučinění by neměla přesahovat předmět