8 C 8/2022-97 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou Okresnímu soudu v Kolíně (zdejšímu soudu postoupeno na základě pravomocného usnesení Okresního soudu v Kolíně) dne 17. 10. 2021, domáhala výživného po žalovaném manželovi. Manželství bylo uzavřeno dne 31. 7. 2015. Z manželství se narodily dvě děti, a to nezletilá [celé jméno žalobkyně], [datum narození] a nezletilý [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Manželství účastníků prochází krizí. Žalovaný navázal počátkem tohoto roku (pozn. 2021) známost s jinou ženou, která otěhotněla a poté se dne 15. 6. 2021 odstěhoval od rodiny ke svým rodičům. Od té doby účastníci nevedou rodinnou domácnost. Žalovaný si odvezl osobní auto patřící do SJM a přestal se starat nejen o rodinné povinnosti, ale i o děti (nenavštěvuje je ani jim netelefonuje). Žalobkyni tak zkomplikoval nejen její život, ale zejména péči o děti, protože musí sama zajišťovat veškeré potřeby dětí, jejich stravu a oblečení atd. Žalovaný ponechal žalobkyni prakticky bez prostředků a dne 27. 9. 2021 zrušil smlouvu s ČEZ o odběru elektřiny a od té doby musí měsíční zálohy ve výši asi 3 000 Kč na odběr elektřiny platit sama. Žalovaný od 15. 6. 2021 neplní řádně vyživovací povinnosti k dětem ani manželce (podán návrh na úpravu péče o nezletilé děti a tato žaloba). Žalobkyně je prakticky bez peněz – je na mateřské dovolené s malými dětmi ve věku 4 a 2 roky a jejím jediným příjmem je dávka státní sociální podpory (rodičovský příspěvek) ve výši 5 000 Kč měsíčně. Je nyní fakticky závislá na pomoci svých rodičů. Žalovaný pracuje jako řidič kamionu s čistým měsíčním příjmem kolem 45 000 Kč u společnosti [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa]. Platí splátky hypotečního úvěru asi 8 000 Kč měsíčně. Rozsah vyživovací povinnosti žalovaného by měl být stanoven tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná. Žalobkyně přihlíží k tomu, že žalovaný platí splátky hypotečního úvěru a proto navrhuje výživné v částce 13 000 Kč měsíčně. Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění vyživovací povinnosti, avšak bezvýsledně. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 26. 1. 2022, v němž uvedl, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, a to zcela. Rozsudky Okresního soudu v Kolíně, č.j. [číslo jednací] ze dne 29. 11. 2021 a č.j. [číslo jednací] ze dne 24. 1. 2022 bylo rozhodnuto tak, že se nezletilé děti účastníků svěřují pro dobu do a po rozvodu do péče žalobkyně a žalovaný je povinen na jejich výživu hradit výživné ve výši 11 000 Kč měsíčně. Žalovaný připouští, že známost s jinou ženou navázal. Byl to však důsledek mnohaletého citového strádání, když žalobkyně citové, [anonymizováno] a morální potřeby žalovaného zcela ignorovala. Nejednalo se fyzickou stránku. K otěhotnění této ženy došlo, ale nešlo o plánovanou věc. Žalovaný chtěl ze společné domácnosti s žalobkyní odejít, ale až proběhne refinancování hypotéky – to proběhlo asi koncem října 2021, aby z něho mohl žalovaný zaplatit společné pohledávky, které negativně ovlivňovaly měsíční náklady. Žalovaný se k této skutečnosti takto stavěl záměrně, protože znal finanční situaci domácnosti a věděl, že pokud předčasně odejde, bude to mít negativní dopad na finanční stránku domácnosti. Je pravda, že si žalovaný zmíněné vozidlo odvezl, ale z relevantních důvodů – používá ho zejména k dojíždění do zaměstnání (při cestě veřejnou dopravou by byla cesta podstatně časově náročnější, pracuje i v noci). Veškerý provoz automobilu financuje výlučně žalovaný, žalobkyně se na tom nepodílela ani nepodílí. Žalovaného čistý měsíční příjem je cca 39 000 Kč. Tvrzení žalobkyně o tom, že jeho výdělek činí kolem 45 000 Kč měsíčně, není pravdivé. Vůbec není pravda, že by žalovaný nechal žalobkyni zcela bez prostředků. Nejen, že řádně a včas hradí k jejím rukám výživné, hradí i náklady bydlení žalobkyně a nezletilých dětí. Za dobu, co účastníci nesdílí společnou domácnost, žalovaný žalobkyni mnohokrát upozorňoval, že jí nemůže platit více, než má (a to vše po zaplacení všech měsíčních poplatků, včetně společných dluhů). Celý tento problém vznikl snížením, resp. zrušením druhého příjmu rodiny (rodičovského příspěvku), který činil 16 500 Kč/měsíc – ten si žalobkyně bez předchozího upozornění snížila na 5 000 Kč a zároveň zanechala čistě pro sebe. Jednalo se o důležitou a nezbytnou součást rodinného rozpočtu, aby bylo zaplaceno vše a mohla existovat optimální úroveň domácnosti. Následně dorazila mínusová faktura za elektřinu (11 splátek ve výši 5 939 Kč/měsíc), zároveň se zvedly měsíční zálohy elektřiny (z 1 800 Kč/měsíc na 3 500 Kč/měsíc). Pokud došlo ke zrušení příspěvku a navýšení měsíčních výdajů, když byl předchozí příjem„ tak akorát“, je pochopitelné, že zaplacení všech nákladů, financování dětí a udržení„ kulturní a hmotné úrovně obou manželů“ bude prakticky nereálné. S těmito„ čísly“ žalovaný žalobkyni seznámil. Vůbec ji to však nezajímalo a doslechl se, že je to„ jeho problém“. Pokud jde o měsíční výdaje za minulé měsíce: za hypotéku se platilo 9 584 Kč (červen, červenec), 8 022 Kč (srpen, září), za popelnici 220 Kč, za stočné 380 Kč, za vodu 500 Kč, za televizi a rozhlas 180 Kč, za pojištění nemovitosti 385 Kč, za povinné ručení 635 Kč, za telefon a internet cca 3 000 Kč (700 Kč pro žalovaného), za pojištění odpovědnosti zaměstnance 540 Kč (čistě pro jeho osobu), za životní pojištění 699 Kč (čistě pro jeho osobu), pohonné hmoty cca 6 000 Kč, za výživné na děti 11 000 Kč. V tomto není nijak započítáno jídlo pro žalovaného, které většinou„ jel na dluh“ vůči jeho rodičům, protože na to sám neměl. Pokud jde o srovnatelnou hmotnou a kulturní úroveň obou manželů, tak žalobkyně s nezletilými dětmi zůstala bydlet v domě, který je v SJM obou účastníků a financovaném výlučně žalovaným. Nemovitost obývaná žalobkyní s dětmi je o velikosti 5+1 (200- 300 m2) a žalovaný využívá v [obec a číslo] v domě rodičů, kterým ale žalovaný musí platit energie a náklady s tím spojené (cca 5 000 Kč měsíčně). Takže hmotná a kulturní úroveň žalovaného je na té bázi, že vůči svým rodičům žije na dluh a musí jim to pochopitelně vrátit. Žalovaný užívá pouze automobil jako jednu z mnoha věcí v SJM. Žalobkyně má však k využívání veškeré zbylé vybavení domu (též v SJM), které je dohromady ve srovnatelné, možná i vyšší hodnotě. Žalovaný se cestou právních zástupců obrátil na žalobkyni s tím, zda by bylo možné urychleně projednat úpravu SJM a tím tak výdaje obou účastníků, zejména pak žalovaného – žalobkyně na toto reagovala negativně. Hradit žalobkyni jakékoliv výživné, není v jeho možnostech. 3. V podání ze dne 1. 11. 2022 žalovaný uvedl, že mu byl dne 17. 10. 2022 doručen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dn 21. 9. 2022, č.j. [číslo jednací], kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 16. 3. 2022, č.j. [číslo jednací], kterým bylo rozvedeno manželství účastníků. Manželé jsou pravomocně rozvedeni k datu 17. 10. 2022. Žalovaný ze [anonymizováno] důvodů ukončil zaměstnání jako řidič kamionu. Odkázal na všechna svá podání a tvrzení před soudem a potvrdil, že stále hradí vše, jak uvedl, zejména pak řádně a včas výživné na obě nezletilé děti a dále poplatky spojené s bydlením žalobkyně. Žalovaný hradí svým rodičům za to, že mu poskytují ubytování částku ve výši 7 000 Kč. Nicméně na úhradu poloviny hypotéky již žalovanému nezbývají finanční prostředky, a proto tyto částky hradí matka žalovaného. 4. Při jednání konaném dne 11. 5. 2022 zástupce žalovaného zopakoval, že žalovaný není ochoten platit žádnou částku, protože tak nemůže. Žalovaný si bude doplňovat vzdělání, a proto se dohodl na snížení pracovního úvazku na polovinu s tím, že nastoupí ke vzdělávání v září 2022 a změna podmínek platí již od 1. 5. 2022. 5. Oba účastníci pak shodně uvedli, že hypotéku platí napůl, každý částkou 5 850 Kč. 6. Zástupce žalobkyně uvedl, že má za to, že žalobkyně má nárok na výživné ve výši 17 000 Kč, protože v současné době každý z účastníků splácí hypotéku sám, v době podání žaloby žalovaný hypotéku splácel celou. 7. Při jednání konaném dne 22. 8. 2022 žalobkyně změnila žalobu tak, že navrhuje, aby jí žalovaný platil částku 15 000 Kč měsíčně – původní částka byla navržena v době, kdy platil hypoteční splátky okolo 8 000 Kč měsíčně, následně je přestal platit, a kromě toho má další zaměstnání. K hypotéce uvedla, že v listopadu 2021 došlo k refinancování hypotéky, takže se platily pouze úroky, tak, jak jsou v částkách uvedeny. Toto trvalo až do března 2022, v dubnu 2022 žalovaný zaplatil hypotéku, kdy se již splácela jistina 9 991 Kč. Od následujícího měsíce, tj. květen 2022 se placení hypotéky rozdělilo mezi oba manžele, tj. splátka hypotéky byla 5 850 Kč. K tomu, že je od května 2022 placená hypotéka 5 850 Kč žalobkyně uvedla, že tuto částku platí žalovaný, je to po tom, co si hypotéku rozdělili napůl, její částka placena není, protože vzhledem k tomu, že je na rodičovské dovolené, na placení částky nemá. Částku 11 000 Kč, kterou bylo třeba zaplatit, za ní zaplatili rodiče. V současné době žalovaný platí: vodu – 500 Kč, stočné – 470 Kč, popelnice –