12 C 219/2024-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, na základě kterého by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku , částka, s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o úvěru. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , zatímco žalovaný se zavázal tuto částku splatit spolu se smluvním úrokem kapitalizovaným částkou , částka, a zbývajícími poplatky ve výši , částka, , tj. celkem , částka, , a to v 52 týdenních splátkách po , částka, , kdy poslední splátka byla splatná dne , datum, . Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž se ocitl v prodlení. Pohledávka včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni , datum, , přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky dluh žalovaného včetně příslušenství sestával z dlužné jistiny ve výši , částka, , dlužných poplatků ve výši , částka, , dále kapitalizovaných úroků ve výši , částka, a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, . Žalovaný na svůj dluh dále ničeho neuhradil, a to i přes zaslanou předžalobní upomínku prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku , částka, na účet žalovaného, kterou se žalovaný zavázal splatit včetně kapitalizovaného smluvního úroku a poplatků celkem ve výši , částka, , a to v 52 pravidelných týdenních splátkách po , částka, s poslední splátkou ve výši , částka, . Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a právního předchůdce žalobkyně (žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, , smlouvou o úvěru ze dne , datum, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou úvěru, když na svůj dluh ničeho neuhradil (přehledem plateb).5. Dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byly obě uvedené pohledávky právního předchůdce žalobkyně včetně příslušenství postoupeny žalobkyni jako novému věřiteli, přičemž žalovaný byl o postoupení obou pohledávek písemně informován (smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek datovaným ke dni , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, ). Dne , datum, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného předžalobní upomínkou k úhradě obou dluhů. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovaný na tyto dluhy dále něčeho uhradil (předžalobní upomínkou datovanou ke dni , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, ).6. Shora uvedené listinné důkazy vedené důkazy považuje soud dle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) za věrohodné, tyto důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že provedené důkazy plně prokazují zjištěný skutkový stav a soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní, neboť další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřeli dle ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), smlouvu o úvěru. Protože na jedné straně smluvního vztahu stojí žalobce, který ve smyslu ustanovení § 420 o. z. při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, tedy podnikatel a na druhé straně žalovaný jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy podle § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se dle ustanovení § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , žalovaný však porušil svoji povinnost řádně a včas splácet poskytnutou půjčku a sjednaný poplatek. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z., přičemž žalovaný byl o změně v osobě věřitele řádně informován.8. Soud žalobě vyhověl, neboť z předložených důkazů vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému poskytla, avšak žalovaný poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni nevrátil. Soud zároveň přiznal žalobkyni smluvené úroky a poplatky, které byla součástí úvěrové smlouvy.9. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně vrátit žalobkyni peněžní prostředky ve sjednané výši, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení jistiny dluhu a sjednaného poplatku právo požadovat po žalovaném také zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .11. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.