17 C 261/2024-30 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil povinnost žalované zaplatit žalobkyni 22 050 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 24. 1. 2022 spolu účastnice uzavřely distančním způsobem smlouvu o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč, který žalované zaslala na účet dne téhož dne. Žalovaná se zavázala jistinu včetně úroku ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky (tj. celkem 19 050 Kč) vrátit do data splatnosti 23. 2. 2022. Žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové stránky www.creditstar.cz. Žalovaná zaplatila pouze dne 11. 7. 2023 částku 4 500 Kč. Žalobkyni proto svědčí nárok na zaplacení jistiny úvěru a úroku z úvěru 14 550 Kč, zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 12. 7. 2023 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč představující 0,1 % denně z částky 15 000 Kč (jistiny ohledně níž je žalovaná v prodlení) za období od 24. 2. 2022 do 2. 4. 2024. Žalovaná svůj dluh nezaplatila ani v návaznosti na předžalobní upomínku.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:5. Žalobkyně uzavřela s žalovanou distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v níž se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž součástí této smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky společnosti , právnická osoba, Žalovaná se zavázala do 30 dnů od poskytnutí úvěru zaplatit žalobkyni částku 19 050 Kč, která představovala zapůjčenou jistinu a úrok ve výši 0,9 % denně ze zapůjčené částky. Sjednané RPSN činilo 1732,08 %. Ve smlouvě byla pro případ prodlení žalované sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Totožnost žalované byla ověřena za pomoci fotografií jejího občanského průkazu a řidičského průkazem (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku stran žalobkyně, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , všeobecnými obchodními podmínkami, fotografií občanského a řidičského průkazu žalované). Žalobkyně poskytla dne 24. 1. 2022 žalované na bankovní účet č. , č. účtu, finanční prostředky ve výši 15 000 Kč (prokázáno fakturou ke smlouvě ze dne 24. 1. 2022 a výpisem z účtu žalobkyně).6. Žalovaná však zaplatila žalobkyni pouze částku 4 500 Kč. K zaplacení zbývajícího dluhu jí právní zástupce žalobkyně vyzval předžalobní výzvou z 2. 4. 2024, a to ve lhůtě 7 dnů ode dne odeslání výzvy. Předžalobní výzva byla žalované odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 3. 4. 2024 (prokázáno předžalobní upomínkou z 2. 4. 2024 včetně potvrzení o odeslání).7. Ve formuláři žalobkyně ke dni 24. 1. 2022 stojí, že žalovaná žije se svým partnerem. Je zaměstnaná v MŠ , adresa, . Měsíčně dosahuje příjmu 26 000 Kč, její měsíční výdaje činí částku 3 500 Kč. Má vyživovací povinnost k jedné osobě. Ke dni 24. 1. 2022 činil zůstatek na účtu žalované částku 9 255,90 Kč. V lednu 2022 činily výdaje z účtu žalované částku 80 157,73 Kč, příjmy 84 169,76 Kč. V prosinci 2021 vybrala žalovaná z účtu částku 65 084,39 Kč, přičemž příjmy účtu činily 61 273,60 Kč. V listopadu 2021 činily příjmy účtu částku 50 092,59 Kč a výdaje částku 46 278,98 Kč. V říjnu 2021 představovaly výdaje z účtu částku 41 315,89 Kč a příjmy 41 302,28 Kč. V září 2021 činily příjmy na účtu částku 46 492,66 Kč a přesně odpovídaly vybrané částce. V srpnu 2021 měla žalovaná příjmy na účtu 80 406,21 Kč a výdaje 80 356,21 Kč. (prokázáno formulářem žalobkyně a bank statement data).8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, („zákon“), na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni v jedné splátce částku 19 050 Kč do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.10. Zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 a § 87 zákona se soudu nejeví jako dostatečné. Ke zkoumání úvěruschopnosti předložila žalobkyně vyplněný formulář a dokument bank statement data obsahující transakce na účtu žalované, z nichž však soud nemohl učinit závěr, že by byla úvěruschopnost žalované dostatečně zkoumána. Údaje obsažené v obou dokumentech si jednak odporují. Dále se vyplněný formulář nejeví věrohodně, když v něm stojí, že výdaje žalované činí částku 3 500 Kč a žalovaná přitom žije v hlavním městě Praze, kde náklady na život běžně převyšují tuto částku. Soud však žalobkyni v tomto směru dále nepoučoval podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neboť se takový postup jevil s ohledem na další závěry soudu popsané níže nehospodárný, v situaci, kdy soud shledal, že je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná z jiných (níže uvedených) důvodů.11. V posuzovaném případě byl ve smlouvě uveden smluvní úrok ve výši 0,9 % denně, tj. 328,5 % ročně. Dle databáze ARAD (Statistika úrokových sazeb - Úroková sazba z nových spotřebitelských úvěrů, Míra v %, Procenta, Měsíční) činil úrok ve spotřebitelských věcech u nových obchodů v lednu 2022 průměrně 7,99 % ročně. Úrok sjednaný ve smlouvě je tedy více než 41násobný. Takto vysoký úrok se (i v kontextu konkrétních okolností sjednání úvěru) jeví v rozporu s dobrými mravy. V tomto smyslu lze pro srovnání odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ). Ke stejnému závěru stran rozporu s dobrými mravy dospěl soud i ohledně RPSN – roční procentní sazby nákladů, která ve smlouvě činí 1732,08 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v lednu 2022 8,4 %. Ve smlouvě byla tedy více než 206násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Ačkoliv se výše citovaný judikát vztahuje k otázce úrokové sazby a nikoli RPSN jako takovému, má soud za to, že je vhodné k němu v projednávané věci přihlédnout. Sjednaný úrok a výše RPSN z hlediska citované judikatury představuje rozpor s dobrými mravy, pročež soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou podle § 58