34 C 276/2024-24 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , RČ, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 42 měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalovaný zaplatil celkem částku , částka, . Tato pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a skládala se ze zůstatku nové dlužné jistiny ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , úroku z úvěru ve výši 26,43% ročně z části dlužné nové jistiny ve výši 84 413,14 od , datum, do zaplacení a zákonných úroků z prodlení. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , RČ, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bezhotovostním převodem úvěr ve výši , částka, , žalovaný se zavázal úvěr splatit v 42 měsíčních splátkách ve výši , částka, , poslední splátka byla splatná dne , datum, , celkovou částku měl zaplatit , částka, , RPSN bylo ve výši 91,65 %, žalovaný zaplatil částku , částka, (smlouva o spotřebitelském úvěru, doklad o vyplacení úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni dne , datum, (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky s podacím lístkem). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne , datum, (předžalobní výzva ze dne , datum, s podacím lístkem z téhož dne).Soud věc po právní stránce posoudil následovně:Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Společnost , právnická osoba, , a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.Povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 91,65%. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má tak žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění, tedy předžalobní výzvě ze dne , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaný před postoupením pohledávky uhradil částku ve výši , částka, , z čehož na jistinu bylo určeno , částka, (viz oznámení o zesplatnění) a žalovanému byla poskytnuta částka , částka, , zbývá žalovanému uhradit , částka, . S ohledem na výše uvedené soud výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši dosud nesplacené jistiny spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši požadované žalobkyní ode dne následujícího po splatnosti určené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění (ve spojení s § 573 o. z.), tedy od , datum, , a výrokem II. žalobu částečně zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný by měl nárok na poměrnou část nákladů řízení, neboť při posuzování procesního úspěchu je třeba zohlednit rovněž příslušenství pohledávky [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ], avšak žalovanému žádné náklady nevznikly.Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.