47 C 155/2024-39 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, .2. Z žalobních tvrzení vyplynulo, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, se splatností do , datum, . Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Následně byla pohledávka postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ke dni , datum, . Nárok žalobkyně se skládá z nesplacené jistiny ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení kapitalizovaném částkou , částka, , zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . V části kapitalizovaného smluvního úroku a smluvní pokuty byla žaloba vzata zpět a řízení zastaveno. Žalovaný na dluhu ničeho neuhradil. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky naposledy předžalobní výzvou ze dne , datum, .3. Zdejší soud provedl ve věci listinné důkazy, na základě kterých učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, se splatností do , datum, (Smlouvou o úvěru č. , hodnota, , potvrzením o verifikační platbě, potvrzením o čerpání). Následně byla pohledávka postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ke dni , datum, (Smlouvou o postoupení pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky, podacím archem). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky naposledy předžalobní výzvou ze dne , datum, (Předžalobní výzvou ze dne , datum, ).4. Po právní stránce posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně vystupovala ve smyslu ust. § 420 o. z. jako podnikatel a žalovaná vystupovala ve smyslu ust. § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se podle ust. § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu a je tak na místě aplikovat zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).5. Podle ust. § 2395 o. z.: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“6. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z.: „Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“7. Podle § 588 o. z.: „Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: „(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“10. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z.: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“11. Přestože se právní úprava spotřebitelského úvěru obsažená v ust. § 87 odst. 1 zákoně o spotřebitelském úvěru může jevit tak, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností, judikaturou Ústavního soudu byla dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka (viz nález ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). V citovaném rozhodnutí Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. „Přitom nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ Ústavní soud při svém rozhodování vyšel též z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci OPR-, právnická osoba, . v. GK (C-679/18). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.12. Ke způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované soud uvádí, že není postačující, aby poskytovatel úvěru vyšel pouze z výplatních pásek, případně z lustrací bankovních systémů nebo výpisem z bankovního účtu za období předcházející poskytnutí úvěru. Takové zjištění však není dostatečné, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří. Podstata zkoumání úvěruschopnosti spočívá v porovnání příjmů a výdajů žadatele, včetně posouzení jeho celkových majetkových poměrů. Pouhé zjištění uspokojivých výdělkových poměrů žadatele, při absenci šetření výdajové stránky, není dostačující pro řádné posouzení úvěruschopnosti žadatele. K obdobným závěrům dospěl též Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná ve smyslu ust. § 588 o. z., neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit.14. Žalo