59 C 264/2024-29 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vyklizení bytu, jehož je vlastníkem (byt č. , hodnota, v 1. nadzemním podlaží budovy č.p. , Anonymizováno, , v , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , v , adresa, ). Byt pronajala žalovanému na základě nájemní smlouvy, a to jako byt služební. Dne , datum, však skončil pracovní poměr žalovaného u žalobkyně. A ač žalobkyně žalovaného vyzývala, aby byt vyklidil, žalovaný tak neučinil.2. Žalovaný chce byt vyklidit, potřebuje však více času. Důvody jsou rodinné: děti chodí do školy, , Anonymizováno, je , podezřelý výraz, . Dále žalovaný nemá finanční prostředky na zaplacení kauce v jiném bytě. Žalovaný nemohl předpokládat, že mu pracovní poměr skončí, naopak očekával jeho prodloužení.3. Žalobkyně a žalovaný shodně tvrdili, že žalobkyně je zapsána jako vlastník budovy č. p. , Anonymizováno, . Žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvou označenou jako smlouvu nájemní na byt č. , hodnota, v 1. nadzemním podlaží budovy č. p. , Anonymizováno, , na adrese , adresa, . A nájem tohoto bytu byl vázán na trvání pracovního poměru žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, . Tu strany dohodou změnily tak, že prodloužily pracovní poměr do , datum, , tj. na dobu určitou, a tohoto dne pracovní poměr a výkon zaměstnání skončil. Následně žalovaný obdržel dne , datum, výzvu k vyklizení bytu.4. Žalobkyně dále označila několik důkazů a navrhla jejich provedení (výslech svědků a zprávy policie k prokázání problémovosti chování žalovaného, přehled plateb k prokázání toho, že žalovaný nehradí řádně platby spojené s užíváním bytu). Soud tento návrh zamítl. Všechny skutečnosti rozhodné pro posouzení oprávněnosti nároku žalobce totiž plynou již ze shodných tvrzení účastníků řízení a provádění dalších důkazů by bylo nadbytečné. Stejné platí ohledně důkazů navržených žalovaným (výpisem z účtu, potvrzení o registraci na úřadu práce) k důvodům, které nejsou relevantní pro posouzení oprávněnosti nároku.5. Žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, , Anonymizováno, . V dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem. Soud se proto zabýval otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Jelikož se nemovitá věc (byt) nachází na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 24 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).6. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, , o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 4 odst. 1 písm. d) je rozhodným právem právo české.7. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce následovně:8. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.9. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.10. Podle § 2292 o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.11. Podle § 2297 o. z. Je-li nájem bytu ujednán v souvislosti s výkonem zaměstnání, funkce nebo jiné práce a je-li podle výslovného určení smlouvy pronajat byt služební, mohou být práva nájemce služebního bytu omezena. To platí i v případě, je-li v této souvislosti ujednán nájem domu.12. Podle § 2298 o. z. Nájem služebního bytu skončí posledním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém nájemce přestal vykonávat práci podle § 2297, aniž k tomu měl vážný důvod (odst. 1). Přestane-li nájemce vykonávat práci z důvodů spočívajících v jeho věku nebo zdravotním stavu, z důvodu na straně pronajímatele nebo z jiného vážného důvodu, skončí nájemci nájem služebního bytu uplynutím dvou let ode dne, kdy přestal vykonávat práci (odst. 2).13. V projednávané věci bylo prokázáno, že strany uzavřely dne , datum, pracovní smlouvu podle § 34 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do , datum, a následně dodatkem ze dne , datum, prodloužen do , datum, .14. Žalobkyně se současně rozhodla poskytnout žalovanému shora uvedený služební byt, který vlastní. A jakožto pronajímatelka uzavřela s žalovaným jakožto nájemcem smlouvu o nájmu služebního bytu dle § 2297 a násl. o. z. Tím mezi stranami vznikl nájemní poměr zakládající žalovanému užívací právo k bytu. V nájemní smlouvě si strany ujednaly, že nájem služebního bytu skončí posledním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém nájemce přestal vykonávat práci jako technik pro potřeby pronajímatele na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, .15. Pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovaným skončil uplynutím určité doby, konkrétně dne , datum, . Nájemní poměr tedy v souladu s ujednáním stran skončil dne , datum, . Žalobkyni coby vlastnici bytu vzniklo právo požadovat po žalovaném, aby byt vyklidil a vyklizený ho předal; žalovaný měl povinnost tak učinit (§ 2292 o. z.).16. Jde-li o argumentaci žalovaného, podle níž potřebuje z rodinných a finančních důvodů na vyklizení bytu více času, soud ji neshledal jako relevantní. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně svým postupem porušila některou ze zásad soukromého práva, zejména, že by zneužila svých práv či jednala nepoctivě. Naopak žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k vyklizení bytu nejpozději ke dni , datum, , ač mohla požadovat vyklizení bytu dříve. Žalovaný přesto byt nevyklidil ani v takto prodloužené lhůtě. Důvody tvrzené žalovaným nejsou důvodem pro zamítnutí žaloby na vyklizení bytu. Současně soud neshledal, že by uložení vyklizení nemovitosti bylo v posuzované věci nepřiměřeně tvrdým, resp. že by byla dána výjimečná možnost zamítnout žalobu, protože ochrana vlastnictví by vážně poškodila uživatele bytu, aniž by vlastníkovi přinesla odpovídající prospěch (srov. např. NS 22 Cdo 89/2019). Žalovaný si musel být od počátku vědom, že skončením pracovního poměru mu skončí rovněž poměr nájemní a měl tak dostatek času, aby finanční prostředky ušetřil a sehnal si jiné bydlení. A žalovanému nelze přisvědčit v tom, že mu mohlo vzniknout legitimní očekávání ohledně prodloužení pracovní smlouvy, neboť uvedené z ničeho neplyne a prodloužení pracovní smlouvy není automatické. Lze shrnout, že soud neshledal v posuzované věci jakýkoli rozpor s dobrými mravy podle § 2 odst. 3 o. z. Proto soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobě podle § 1040 o. z. vyhověl.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.”), tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 13 712 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu („a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast u jednání , datum, ) včetně čtyř paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 200 Kč ve výši 1 512 Kč (celkem tedy 5 000 Kč + 4 × 1 500 Kč + 4 × 300 Kč + 1 512 Kč). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud náhradu nákladů řízení k rukám žalobcovy zástupkyně.18. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.