59 C 344/2024-21 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 16 562 Kč s příslušenstvím z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne 27. 11. 2011 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „, právnická osoba, “), a žalovaným. , právnická osoba, poskytl žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu s poplatkem ve výši 12 540 Kč, který představuje úrok ve výši 1 915 Kč s úrokovou sazbou 21 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 850 Kč, poplatek za hotovostní inkaso ve výši 7 775, to vše v 60 týdenních splátkách po 459 Kč, poslední splátka byla splatná dne 20. 1. 2013. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 3. 10. 2022. Celkem žalovaný uhradil 10 978 Kč. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni dne 27. 9. 2023. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, s bydlištěm v České republice. Pravomoc českých soudů je dána čl. 17 odst. 1 písm. b) NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodné právo je české dle čl. 6 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastnice řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.).4. V řízení z předložených listin vyplynulo, že , právnická osoba, coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřel s žalovaným dne 27. 11. 2011 Smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl žalovanému 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit , právnická osoba, za poskytnutí této částky poplatek ve výši 12 540 Kč, který představuje úrok ve výši 1 915 Kč s úrokovou sazbou 21 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 850 Kč, poplatek za hotovostní inkaso ve výši 7 775 Kč. Celkovou dlužnou částku 27 540 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 459 Kč (poslední splátka ve výši 459 Kč), a to nejpozději do 20. 1. 2013 (smlouvou o půjčce ze dne 27. 11. 2011). Před uzavřením smlouvy byla s žalovaným vyplněna karta zákazníka za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti, v níž byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto údaje pak byly ověřeny výplatní páskou, pracovní smlouvu. Žalovaný uhradil , právnická osoba, po uzavření smlouvy celkem 10 978 Kč. , právnická osoba, dne 21. 9. 2023 uzavřel s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedl pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023 (oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, podacím lístkem ze dne 27. 10. 2023, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, výňatkem ze seznamu postoupených pohledávek). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradil (výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 3. 6. 2024, podacím lístkem ze dne 4. 6. 2024).5. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.6. Po právní stránce soud posoudil věc dle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Postoupení pohledávky na žalobkyni posoudil soud podle § 1887 z. č. 89/2012 Sb. Soud dospěl k závěru, že Provident a žalovaný uzavřeli smlouvy o půjčce podle § 657 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „OZ“), podle kterého smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Provident poskytl žalovanému hotovostní půjčku 15 000 Kč, které měl žalovaný splácet formou hotovostního inkasa (k rukám zástupce Providentu) v týdenních splátkách po 459 Kč. Účastníci dále sjednali souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky 12 540 Kč. Žalovaný však splatil pouze 10 978 Kč. Žalovaný tedy porušil svoji povinnost řádně a včas splácet poskytnutou půjčku tj. částku ve výši 15 000 Kč a dluží žalobkyni část nesplacené půjčky ve výši 4 022 Kč. Ohledně této částky se žalovaný dostal do prodlení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a žalobkyně má tak právo na úrok z prodlení v zákonné výši ode dne fikce seznámení se s pohledávkou na základě doručeného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 odeslaného dne 27. 10. 2023.7. Co se týká povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni souhrnný poplatek, shledal soud smlouvu v této části (§ 41 OZ) neplatnou, a to jak pro nepřiměřenost ujednání, když žalovaný vystupoval jako spotřebitel, tak i pro neurčitost. Ze smlouvy o půjčce ani ze smluvních podmínek nevyplývá, za co je poplatek účtován, není nikde ve smluvních ujednáních specifikován. Pouze z označení „souhrnný poplatek“ není spotřebitel (žalovaný) schopen poznat, co za poskytnutí půjčky věřiteli platí. Takové ujednání je ujednáním neplatným, přičemž soud má posuzovat z úřední povinnosti zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné. Poplatek za administrativní činnost není nijak specifikován, nehledě na skutečnost, že by takové náklady právní předchůdkyně žalobkyně měl zahrnovat již samotný úrok. Rovněž poplatek za hotovostní inkaso splátek je zcela nepřiměřený a neurčitý, neboť je stanoven pevně, nehledě na skutečnost, kolik splátek se fakticky uskutečnilo a zda právní předchůdkyni žalobkyně náklady vznikly.8. Zrekapitulováno řečené, soud na základě zjištěného skutkového stavu ubíraje se zmíněnými úvahami a názory dospěl k závěru, že žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení nesplacené části poskytnutých půjček a zákonného úroku z prodlení našel oporu v právu a zavázal žalovaného k úhradě, jak je uvedeno ve výroku I. Oporu v právu však nenašel nárok žalobkyně na zaplacení souhrnných poplatků; v této části soud žalobu zamítl (výrok II.).9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, neboť žalovanému, který byl v řízení více úspěšný, žádné náklady nevznikly.