6 C 271/2024-43 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 36 499,01 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky byla dne 15. 8. 2022 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Na tomto smluvním základě pak žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v částce 40 000 Kč, který se žalovaná zavázala (i s příslušenstvím) splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 730 Kč. Žalovaná však ani přes upomínky neuhradila žalobkyni splátku splatnou dne 15. 10. 2023; žalobkyně proto přikročila k zesplatnění daného úvěru, avšak ani na následnou předžalobní výzvu nebylo žalovanou uhrazeno ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalovaná je státním příslušníkem Ukrajiny s bydlištěm v České republice. Pravomoc českého soudu je dána v souladu se Smlouvou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV č. 123/2002 Sb. m. s.).4. K jednání ve věci dne 22. 11. 2024 se ani jeden z účastníků řízení nedostavil. Žalobkyně se z daného jednání předem omluvila a vyslovila souhlas s projednáním věci v její nepřítomnosti; žalovaná se nedostavila bez omluvy. S odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak soud věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků.5. Na základě provedeného dokazování, když vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila pouze žalobkyně, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr:6. Mezi účastníky byla dne 15. 8. 2022 distančním způsobem uzavřena Smlouva. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr v částce 40 000 Kč s tím, že žalovaná obdrží pouze částku 32 000 Kč a částku 8 000 Kč si žalobkyně započte na náklady související s poskytnutím úvěru (expresní vyplacení, administrativa, provize atd.). Žalovaná se naopak zavázala daný úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 23 % ročně, a to v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 730 Kč, splatných vždy k 15. dni daného kalendářního měsíce (prokázáno předsmluvními informacemi; Smlouvou; Dokladem o provedení verifikační platby ve výši 1 Kč; fotografií úvodní stránky pasu žalobkyně, povolením k pobytu a kopií zdravotní průkazky žalované).7. Žalobkyně poskytla žalované částku 32 000 Kč, a to částku 11 400 Kč na její účet a částku 20 600 Kč na účet jejího věřitele (prokázáno detailem pohybu – platba převodem uvnitř banky na částku 20 600 Kč a detailem pohybu – bezhotovostní platbou na částku 11 400 Kč).8. Žalovaná byla v době uzavření smlouvy osobou samostatně výdělečně činnou s průměrným výdělkem 32 025 Kč čistého měsíčně (prokázáno přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za rok 2021 stran žalované a výpisem z veřejné části živnostenského rejstříku stran žalované). Žalovaná nebyla dlužnicí v insolvenčním řízení, neměla záznam v bankovních registrech a stav jejího běžného účtu za měsíc leden 2022 činil v konečném zůstatku 11 794,05 Kč, počáteční zůstatek činil – 1 000 Kč, příjmy 618 040 Kč a výdaje 605 245,05 Kč (prokázáno výsledkem lustrace žalované, výsledkem lustrace žalované v insolvenčním rejstříku a výpisem z běžného účtu žalované za období od 1. 5. 2022 do 31. 5. 2022 pouze přední strany).9. Žalovaná ani přes upomínky neuhradila splátku splatnou dne 15. 10. 2023. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila a (mj.) vyzvala žalovanou k úhradě jistiny (prokázáno upomínkou ze dne 20. 9. 2023 vč. podacího lístku z téhož dne; upomínkou ze dne 5. 10. 2023 vč. podacího lístku z téhož dne; zesplatněním úvěru/předžalobní výzva ze dne 21. 3. 2024 vč. podacího lístku z téhož dne).10. Po právní stránce soud věc posoudil takto:11. Jelikož předmětem řízení je nárok na náhradu škody, aplikoval soud pro určení rozhodného práva Smlouvu mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV č. 123/2002 Sb. m. s.), přičemž dle čl. 48 odst. 2 je rozhodným právem právo české.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12.Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.13.Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně úvěruschopnost žalované zkoumala před uzavřením úvěru řádně. Žalobkyně se u žalované zcela vůbec nezajímala o její výdajovou stránku, a to ani za situace, kdy jí z titulní strany výpisu z běžného účtu žalované muselo být zřejmé, že žalovaná měsíc duben 2022 skončila v mínusu na svém bankovním účtu a že měsíční obrat žalované činil vůči jejímu příjmu nadstandardní částku přes 600 000 Kč.14.Jelikož se žalobkyně k jednání soudu nedostavila sama se ochudila o poučení soudu dle § 118a o.s.ř.15.Tento závěr je i v souladu se závěry relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, , ze dne 25. 7. 2018, Nejvyšší soud konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení