6 C 295/2024-22 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí , částka, se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazené platby za odběr zemního plynu v odběrném místě na adrese , adresa, v období od , datum, do , datum, . Žalovaný do podání žaloby nezaplatil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalovaný je státním příslušníkem Čínské lidové republiky s bydlištěm v České republice. Pravomoc českého soudu je dána čl. 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Účastníci řízení podepsali dne , datum, smlouvu označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky zemního plynu č. , hodnota, (dále jen „Smlouva o dodávkách plynu“) a dále dne , datum, Smlouvu o připojení k distribuční soustavě č. , hodnota, (dále jen „Smlouva o připojení“). Smlouvou o dodávkách plynu se žalobkyně zavázala dodávat zemní plyn do odběrného místa na adrese , adresa, , spolu s dalšími službami a žalovaný se zavázal uhradit řádně a včas žalobkyni cenu za dodanou elektřinu a související služby (Smlouvou o sdružených službách dodávky zemního plynu č. , hodnota, ze dne , datum, , Smlouvou o připojení k distribuční soustavě č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, , splatnou dne , datum, , nedoplatek za dodaný zemní plyn ve výši , částka, , a to za období od , datum, do , datum, (fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Předžalobní výzvu zaslala žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě (předžalobní upomínkou ze dne , datum, ).6. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.7. Po stránce právní soud uzavřel, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách plynu ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) ve spojení s § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky plynu a s tím spojených služeb, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodaný plyn a s tím spojené služby právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedené faktury.8. Žalovaný soudu neprokázal, že by žalovanou částku žalobkyni uhradil, soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 531 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 079 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 953,02 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.10. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na stručném ustáleném vzoru, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení.