8 C 177/2020-248 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 28. 4. 2020, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 520 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně jako veřejný zadavatel (a objednatel) uzavřela dne 29. 3. 2018 s žalovanou (jako zhotovitelem) smlouvu o dílo č. , hodnota, -, Anonymizováno, smlouva nabyla účinnosti dne 3. 4. 2018 a byla změněna třemi dodatky (ze dne 27. 8. 2018, 26. 9. 2018 a 29. 10. 2018). Smlouvou se žalovaná zavázala provést dílo – rekonstrukce vodovodu a jednotné kanalizace v areálu , Anonymizováno, adrese , adresa, . Termín pro dokončení díla byl smlouvou stanoven na 30. 9. 2018, vyjma části díla kanalizace – stoka A a vodovod – řad A v prostoru zpevněné komunikace před vrátnicí č. , hodnota, ; termín pro provedení této části díla byl stanoven na den 29. 10. 2018 (32 dní od účinnosti dodatku č. , hodnota, smlouvy). Část díla nedotčená pozastavením byla dokončena včas, o čemž byl sepsán předávací protokol. Jako celek bylo dílo dokončeno a připraveno k předání dne 21. 1. 2019, tedy s prodlením 84 dnů. Dle ujednání je žalovaná povinna, pokud nedodrží termín pro dokončení díla, uhradit smluvní pokutu ve výši 30 000 Kč za každý den prodlení, a to pro každý dohodnutý termín plnění díla. Výše smluvní pokuty tak činí 2 520 000 Kč. K úhradě smluvní pokuty byla žalované vystavena faktura č. , hodnota, na částku 2 520 000 Kč, ta byla žalovanou převzata dne 2. 12. 2019, splatnost nastala při zohlednění 30 denní lhůty dne 2. 1. 2020. Žalovaná však odmítla fakturovanou částku uhradit a neuhradila ji ani po zaslání předžalobní upomínky.2. Žalovaná se k žalobě dne 25. 5. 2020 vyjádřila tak, že naprosto převážná část díla byla realizována v souladu a v termínech sjednaných ve smlouvě, ve znění dodatků. Pozastavení části díla nebylo z důvodu na straně žalované. Žalovaná považuje žalobcem uplatněnou smluvní pokutu za nepřiměřeně vysokou. Smluvní pokuta, resp. její výše, musí být přiměřená hodnotě zajišťované povinnosti. Pozastavená část představovala částku ve výši 2 652 432 Kč, což je 31 % z celkové ceny za dílo. Dle žalované je nárokovaná smluvní pokuta v rozporu s dobrými mravy. Jak uvedeno výše, převážná část díla byla předána a žalobce ji měl možnost užívat. Tedy předání, převzetí a užívání nebránila skutečnost, že nebyla realizována pozastavená část díla. Dále je zřejmé, že prodlením s dokončením pozastavené části díla nebyla žalobci způsobena žádná škoda, tedy nelze hovořit o uhrazovací funkci sjednané smluvní pokuty. Při uzavření smlouvy o dílo byla smluvní pokuta sjednána pro případ, že dílo nebude realizováno jako celek (100 %) ve sjednané době. Žalovaná se dostala do prodlení s předáním pouze pozastavené části díla, je tedy toho názoru, že s ohledem na uvedené, je v rozporu s dobrými mravy, aby žalobce požadoval po žalované zaplacení smluvní pokuty v plné výši, když převážná část díla byla ze strany žalované splněna řádně a včas. Ve vztahu k zajišťované povinnosti je tak sjednaná smluvní pokuta nepřiměřená. Žalovaná by považovala za přiměřenou smluvní pokutu ve vztahu k prodlení s předáním pozastavené části díla ve výši 31 % ze sjednané smluvní pokuty, tedy ve výši 9 300 Kč denně, a to z toho důvodu, že pozastavená část představovala 31 % díla z celku. Smluvní pokuta by tak měla dosahovat částky 781 200 Kč. Nad rámec uvedeného žalovaná zmínila, že prodlení bylo způsobeno prodlení subdodavatele, s nímž byla nucena nakonec ukončit spolupráci.3. Dne 26. 5. 2020 žalovaná požádala o možnost splátek.4. Ve vyjádření ze dne 2. 2. 2021 žalovaná uvedla, že smluvní pokuta byla sjednána uzavřením dodatku č. , hodnota, , kterým bylo zrušeno původní ujednání o smluvní pokutě. V době uzavření dodatku č. , hodnota, bylo jednáno o změně výše smluvní pokuty, a to že procentuálně vymezená část smluvní pokuty bude stanovena s novým časovým určením – za každý započatý týden prodlení, nikoliv den. Při sestavování prvotního vyjádření neměl právní zástupce znění dodatku č. , hodnota, k dispozici a spoléhal se na to, že žalobkyně v žalobě cituje správně. V dodatku č. , hodnota, však je „za každý i započatý prodlení“, což potvrzuje, že mělo dojít k výše uvedené změně způsobu výpočtu sjednané pokuty. S ohledem na znění dodatku je patrno, že je ujednáním neurčitým a podle § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) je tedy zdánlivým právním jednáním, k němuž se nepřihlíží. Žalovaná je toho názoru, že uvedený nedostatek nelze překlenout ani výkladem, neboť je zcela zřejmé, že původní ujednání smlouvy o dílo bylo dodatkem č. , hodnota, zrušeno a nahrazeno novým zněním. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že výkladem lze zjišťovat pouze obsah právního úkonu, nelze jím projev vůle doplňovat. Nárok žalobkyně tak není po právu a nemůže být přiznán. Žalovaná spolupracovala se žalobkyní opakovaně bez jakýchkoli problémů, své závazky řádně plnila. Pokud se jedná o žalobou uplatněnou smluvní pokutu, její uhrazení by bylo v současné době pro žalovanou likvidační. Žalovaná navrhuje, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta; v případě, že by soud dospěl, že žaloba je důvodná, navrhuje, aby soud dle § 2051 o.z. snížil žalobkyní požadovanou smluvní pokutu s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované smluvní povinnosti na přiměřenou výši.5. Ve vyjádření ze dne 22. 2. 2021 se žalobkyně poté, co žalovaná uvedla při jednání dne 25. 1. 2021 totéž, co v písemném vyjádření, vyjádřila tak, že s tvrzením žalobkyně nesouhlasí. V daném případě je zřejmé, že se jedná o písařskou chybu, a že v návaznosti na původní znění smlouvy o dílo byla dodatkem 2. sjednána smluvní pokuta. Z žádného dokumentu, korespondence ani jiných záznamů nevyplývá, že by smluvní strany jednaly o změně sazby smluvní pokuty oproti režimu nastaveném ve smlouvě o dílo. Ze všech dokumentů a projevů účastníků naopak vyplývá, že sazby smluvní pokuty byly vždy sjednány jako sazby denní a účastníci je vždy za sazby denní považovali. Žalovaná sama ve svém vyjádření uvádí, že s žalobkyní spolupracovala v minulosti opakovaně, takže jí musí být známo, že zavedenou praxí žalobkyně ve vztahu k dodavatelům je, že periodicky stanovené smluvní pokuty za prodlení s dokončením provedení díla jsou stanoveny vždy na bázi denní sazby. Podáním ze dne 25. 5. 2020 žalovaná svůj dluh do částky 781 200 Kč uznala a ujednání o smluvní pokutě za neurčité nepovažovala a následujícím podáním požádala o splátky.6. V replice ze dne 26. 2. 2021 žalovaná setrvala na skutečnostech uvedených v podání ze dne 2. 2. 2021. To, že z žádných písemných záznamů nevyplývá, že by smluvní strany jednaly o změně sazby smluvní pokuty, nikterak nevylučuje to, co bylo uvedeno žalovanou (že o této změně bylo jednáno ústně). Ani to, že by zavedenou praxí žalobkyně ve vztahu k dodavatelům byly smluvní pokuty stanoveny na bázi denní sazby, nemění nic na možnosti sjednání jiné sazby, a to zejména s ohledem na to, že v době uzavírání dodatku č. , hodnota, byla již převážná část díla ze strany žalované zhotovena, a i toto bylo jedním z důvodů, že mělo dojít dodatkem č. , hodnota, kromě změny termínu pro dokončení i ke změně v ujednání o smluvní pokutě, aby právě tato odpovídala svou výší hodnotě zajišťované povinnosti. V souladu s čl. 15.8 bylo sjednáno, že smlouvu lze měnit pouze písemnými dodatky, proto není možné aplikovat žalobkyní uvedené ustanovení občanského zákoníku, že pro platné ujednání smluvní pokuty není vyžadována písemná forma. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu nelze výkladem doplnit neúplné smluvní ujednání. Výkladem lze zjišťovat pouze obsah právního úkonu, nelze jím projev vůle doplňovat (, Anonymizováno, ). Žalovaná v žádném případě neuznala žalovaný nárok, a to ani zčásti, neboť částka uvedená ve vyjádření žalované byla pouze návrhem na moderaci. Vzhledem k tomu, že se dle žalované jedná o zdánlivé právní jednání, nebylo možno, aby žalovaná tento neexistující dluh jakýmkoli právním jednáním uznala.7. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 30. 3. 2021 uvedla, že pokud žalovaná citovala judikát , Anonymizováno, , nebyl použit příhodně a jeho závěry nebyly žalovanou interpretovány správně. Smlouva o dílo byla uzavřena již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., a proto judikaturu vztahující se k předchozí úpravě lze použít jen v omezené míře. Nová právní úprava výkladu právních jednání je taková, že je třeba zjištěnou skutečnou vůli upřednostnit i před jejím vnějším projevem. Ze závěrů Nejvyššího soudu však vyplývá, že i za předchozí právní úpravy bylo třeba obsah právních úkonů vykládat dle skutečné vůle stran, a pokud byl chybějící výraz v textovém vyjádření smlouvy doplněn dle chování stran, jednalo se o vyložení obsahu vůle stran, nikoli o doplnění vůle samotné. Sazba 30 000 Kč měla být hrazena za každý den prodlení (tak, jak byla sjednána v původním textu smlouvy), žádný jiný časový úsek pro sankcionování prodlení nebyl mezi stranami nikdy předtím použit, ani po vzniku prodlení nebyla žádnou ze stran zmíněna možnost existen