8 C 225/2024-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 018,06 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (ke dni , datum, přešlo veškeré jmění na žalobkyni), s žalovanou uzavřela dne , datum, , Anonymizováno, č. , hodnota, , kterou se zavázala žalované poskytovat služby , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Součástí smlouvy byly též všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Žalované bylo též zapůjčeno zařízení, a to konkrétně , Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Žalovaná porušila povinnosti vyplývající ze smlouvy, když nehradila řádně a včas za poskytnuté služby ceny, proto právní předchůdce žalobkyně odstoupil od smlouvy odstoupením od smlouvy ze dne , datum, . Žalovaná však nevrátila zapůjčené zařízení, ač toto měla učinit nejpozději do 14 dnů od ukončení smlouvy. Smluvní pokuta za nevrácení zařízení činí částku ve výši 2 000 Kč. Dále má žalovaná vůči žalobkyni dluh za pronájem , Anonymizováno, , Anonymizováno, v částce 18,06 Kč, neboť ve vyúčtování č. , hodnota, splatném dne , datum, byla dlužná částka vyčíslena na 140 Kč a ve vyúčtování č. , hodnota, splatném dne , datum, záporně na -121,94 Kč. Žalovaná dluh nesplnila ani po zaslání předžalobní upomínky.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud z hlediska skutkového stavu věci (na základě předložených listinných důkazů) dospěl k závěru, že dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o , Anonymizováno, , jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb , Anonymizováno, , Anonymizováno, společnosti , právnická osoba, . Žalované bylo zapůjčeno , Anonymizováno, zařízení, a pro případ, že je nevrátí, byla vyzvána k zaplacení smluvní pokuty za nevrácené zařízení. Žalovaná dluh, který sestává ze smluvní pokuty za nevrácení zařízení (ve výši 2 000 Kč) a neuhrazeného nájemného, kdy ve vyúčtování č. , hodnota, splatném dne , datum, byla dlužná částka vyčíslena na 140 Kč a ve vyúčtování č. , hodnota, splatném dne , datum, záporně na -121,94 Kč (dlužná částka činí 18,06 Kč) neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky.5. Po hmotněprávní stránce se jedná o nárok z titulu smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.). V rámci této smlouvy byl upraven nájem věcí movitých s tím, že žalovaná nájem řádně a včas nehradila, ač k tomu byla povinna dle § 2316 odst. 1 o.z.6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 018,06 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. K ponížení oproti návrhu došlo dle § 14b a.t., neboť soud shledal, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, když žalobu tohoto znění žalobkyně uplatňuje i v řadě dalších věcí, jak je soudu známo z úřední činnosti.8. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.