12 C 201/2024-33 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost vyklidit byt č. , hodnota, v , Anonymizováno, . podlaží, o velikosti 2+1 v domě č. p. , Anonymizováno, nacházejícím se na pozemku parc. č, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , vedeném Katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, , a vyklizený jej žalobkyni odevzdat do 15 dnů od právní moci rozsudku. Nájem byl se žalovanou sjednán nájemní smlouvou ze dne , datum, , a to na dobu určitou. Dne , datum, žalobkyně vypověděla nájem bytu, a to z důvodu prodlení žalované s placením nájemného. Ve výpovědi žalobkyně rovněž žalovanou vyzvala, aby do 30 dnů od jejího doručení předmětný byt vyklidila a předala žalobkyni. Žalovaná však byt nevyklidila a žalobkyni zpět nepředala, a to i přes zaslanou předžalobní upomínku.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyně neuznává. Dlužné nájemné uhradila po obdržení výpovědi z nájmu do jednoho týdne, avšak podala opožděně žádost o užívání bytu po výpovědi. Tuto žádost měla přezkoumat bytová komise žalobkyně, avšak bez udání důvodu se tak nestalo.3. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků, jednak na základě provedených důkazů.4. Žalobkyni byla vlastníkem nemovitosti, hlavním městem , adresa, , svěřena správa budovy č. p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, zapsáno na LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, , obec , adresa, (výpisem listu vlastnictví č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, ). Žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou, jejímž předmětem bylo užívání bytu č. , hodnota, o velikosti , Anonymizováno, domu č. p. , adresa, , or. č. , hodnota, , k.ú. , adresa, , žalovanou. Žalobkyně a žalovaná si ve smlouvě sjednali, že měsíční nájemné spolu se zálohami na služby je žalovaný povinen platit nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který se nájemné platí. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do , datum, (smlouvou o nájmu bytu č. , Anonymizováno, ze dne , datum, včetně evidenčního listu). Dne , datum, žalobkyně vypověděla nájemní smlouvu a vyzvala žalovanou k vyklizení bytu ve lhůtě do 1 měsíce od doručení výpovědi (výpovědí z nájmu bytu ze dne , datum, ). Žalovaná zaslala žalobkyni žádost o zpětvzetí výpovědi nájmu, ve které uvedla, že po 1 týdne od doručení výpovědi uhradila 36 dlužné nájmy, přičemž k prodlení došlo v důsledku jejího čerpání mateřské dovolené, kdy nyní je již znovu zaměstnána a byt je pro ní a její děti existenčně důležitý (žádostí žalované o zpětvzetí výpovědi z nájmu). Žalovaná byla opětovně vyzvána k vyklizení bytu, a to i předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, (výzvou k odevzdání bytu ze dne , datum, , předžalobní upomínkou ze dne , datum, včetně podacího lístku). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná k dnešnímu dni předmětný byt vyklidila.5. Soud tak po provedeném dokazování dospěl k závěru, že pro právní posouzení věci je rozhodné, že žalobkyně je pověřena hlavním městem , adresa, jakožto vlastníkem správou nemovitosti, v níž se nachází byt, který byl dán do nájmu (užívání) žalované nájemní smlouvou, která byla sjednána na dobu určitou do , datum, . Žalobkyně však vypověděla nájem dopisem ze dne , datum, , a to z důvodu prodlení žalované s úhradou nájemného a vyzvala žalovanou k vyklizení bytu do 1 měsíce od doručení výpovědi. Žalovaná však byt nevyklidila, přestože mezi účastníky již nebyla uzavřena další smlouva o nájmu předmětného bytu.6. Pokud jde o hmotněprávní posouzení věci, podle § 2291 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) platí, že poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu.7. Podle § 2291 odst. 2 o. z. nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, poškozuje-li byt nebo dům závažným nebo nenapravitelným způsobem, způsobuje-li jinak závažné škody nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí nebo užívá-li neoprávněně byt jiným způsobem nebo k jinému účelu, než bylo ujednáno.8. Podle § 2292 o. z. odevzdá nájemce pronajímateli byt v den, kdy nájem končí.9. Žalovaná pokračovala v užívaní bytu i poté, co žalobkyně jako pronajímatel písemně vypověděla nájemní smlouvu uzavřenou s žalovanou a vyzvala žalovanou k vyklizení bytu do 1 měsíce od doručení výpovědi. Dnem, kdy nájem skončil, vznikla žalované povinnost (§ 2292 o. z.) odevzdat byt žalobkyni. Užíváním předmětu nájmu je i jeho nevyklizení po skončení doby nájmu (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2471/2010, ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4018/2014 a rozsudek sp. zn. 26 Cdo 2059/2018, ze dne 5. 6. 2019). Vyklizení bytu v sobě zahrnuje též odevzdání věci majiteli tak, aby k ní měl volný přístup a mohl s ní dále disponovat - např. odevzdáním klíčů - nestačí ji pouze opustit (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 33 Odo 49/2006, ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 26 Cdo 3560/2010, ze dne 12. 12. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4354/2016). Odevzdání bytu pronajímateli upravuje § 2292 věta druhá a třetí o. z. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ); nájemce má pronajímateli odevzdat klíče, přičemž věta třetí stanoví vyvratitelnou domněnku odevzdání bytu pronajímateli po skončení nájmu ke dni, kdy ho nájemce opustil způsobem, jímž dal jednoznačně najevo, že zanechává užívání bytu s úmyslem se tam již nevrátit (aniž by mu odevzdal klíče). V den, kdy nájem skončil, ani do 1 následujícího měsíce žalovaná byt nevyklidila, žalobkyni nepředala a ani byt neopustila takovým způsobem, že žalobkyni muselo být bez jakýchkoli pochybností zřejmé, že v něm již nebydlí (a uplatnila by se tak domněnka odevzdání bytu stanovená v § 2292 věta třetí o. z.). Z těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci zcela procesně úspěšná a náleží jí náhrada nákladů řízení, a to náhrada nákladů řízení však účelně vynaložených. Žalobkyně je městskou částí, jednotkou místní samosprávy územně členěného statutárního města Prahy, která je povinna spravovat svěřený i vlastní majetek ve veřejném zájmu. K hájení svých zájmů je přitom vybavena organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými především z veřejných rozpočtů, a není zde proto zásadně důvodu, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášela na soukromý subjekt, kterým je advokát (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2018, sp. zn. III. ÚS 1180/10; nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. I. ÚS 195/11; nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12). Není tím však vyloučeno, aby za zcela výjimečných okolností zastoupení advokátem mělo povahu účelného uplatňování či bránění práva. Tak by tomu mohlo být v případě obtížného dlouhotrvajícího sporu, kdy k efektivnímu uplatnění či bránění práva je třeba odborně zaměřeného advokáta. To však není daná situace, která nastala v projednávané věci, když se jedná o běžný a ve své podstatě právně nikoliv obtížný spor o vyklizení bytu. V takto jednoduché právní věci byla žalobkyně schopna zajistit si vyřešení případu vlastními prostředky včetně personálního zastoupení. Z daného důvodu není možné shledat náklady vynaložené na právní zastoupení jako náklady účelně vynaložené.11. Za účelně vynaložený náklad je třeba považovat pouze soudní poplatek, v daném případě ve výši , částka, , neboť se jedná o náklad nutný a nezbytný pro možnost uplatnění práva u soudu a paušální náhradu, jež by byla žalobkyni přiznána za jednotlivé procesní úkony jako účastníku bez právního zastoupení, a to v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Tato částka přitom činí , částka, a odpovídá třem paušálním náhradám po , částka, připadajícím na předžalobní výzvu k plnění, sepsání návrhu ve věci samé a na účasti na ústním jednání, a to v souladu § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 shora citované vyhlášky. Celkem tak soud žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalované uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.12. Lhůta k plnění byla v případě výroku I. stanovena v délce 1 měsíce od právní moci rozsudku a v případě výroku II. v délce 30 dnů od právní moci rozsudku, a to podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř., s přihlédnutím k rodinným poměrům žalované.