15 C 2/2025-33 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela dne , datum, (dále jen „úvěrová smlouva“, či „nynější úvěr“). Na základě úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalované možnost čerpat prostředky ve výši , částka, na úvěrový účet č. , č. účtu, . Úvěr byl účelově vázán na splacení jiného existujícího úvěru žalované u žalobkyně, a sice vedeného na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala úvěr splácet včetně úroku z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ze svého běžného účtu. Žalovaná dokončila čerpání úvěru dne , datum, . V následujícím období však nesplácela úvěr řádně a včas a dostala se do prodlení s plněním splátek. Žalobkyně proto žalovanou nejprve vyzývala ke zjednání nápravy a následně úvěr ke dni , Anonymizováno, zesplatnila. Žalovaná však na výzvu ke splacení zbytku úvěru včetně příslušenství nereagovala a dluh nesplatila ani na předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že celkem žalovaná z titulu úvěrové smlouvy na splátkách zaplatila , částka, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud jednal dne , datum, v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:5. Žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu, na základě které poskytla žalované na úvěrový účet , částka, . Ten byl účelově vázán na splacení dřívějšího úvěru žalované u žalobkyně, který byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet úvěr včetně průběžně připisovaného úroku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, z běžného účtu vedeného u žalobkyně, na kterém se zavázala ponechávat dostatek prostředků (smlouvou o úvěru ze dne , datum, , vč. všeobecných obchodních podmínek a ceníku).6. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopno žalované úvěr splácet, a to prověřením poměrů žalované na základě bilance na jejím účtu za relevantní období předcházející uzavření smlouvy (výpisy z bankovního účtu č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, ). Nahlédla rovněž do registru , Anonymizováno, , z čehož zjistila, že žalovaná před čerpáním úvěru splácela celkem částku , částka, , a sice úvěr u žalobkyně, který měl být nynějším úvěrem zkonsolidován, s měsíční splátkou , částka, a úvěr u jiné společnosti se splátkou , částka, . Celkem již měla žalovaná v této době úvěry v celkové výši , částka, . Úvěr u žalobkyně, jenž měl být nynějším úvěrem splacen, v celkové výši , částka, , čerpala v lednu 2021, tedy dva měsíce před uzavřením nynější smlouvy (výpisem z registru , Anonymizováno, ).7. Žalovaná úvěr nesplácela řádně, žalobkyně ji proto dne , datum, vyzvala k úhradě dlužných splátek (výpisem u úvěrového účtu za rok , Anonymizováno, a poslední výzvou k úhradě dlužné částky ze dne , datum, ).8. Jelikož žalovaná dluh nevyrovnala a úvěr řádně nesplácela ani nadále, rozhodla žalobkyně dne , datum, o okamžité splatnosti celkového dluhu (rozhodnutím žalobkyně o okamžité splatnosti dluhu ze dne , datum, ).9. Následně žalovanou vyzval k plnění zástupce žalobkyně předžalobní výzvou (předžalobní výzvou ze dne , datum, s poštovním podacím archem).10. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná tvrzení v žalobě nesporovala a soudu žádné důkazy nepředložila.11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:12. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“).13. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem20. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 1 zákona, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku , částka, . Žalovaná se zavázala žalované úvěr splácet včetně sjednaného úroku v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.21. Podle soudu žalobkyně neprokázala, že dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona. Žalobkyně vycházela z transakční historie na běžném účtu žalované a z informací, které o ní, jako o své klientce, měla. Z provedeného dokazování je však možné uzavřít, že s výstupy z interních informací zřejmě nepracovala zcela správně, resp. dospěla k nesprávným závěrům. Předně žalobkyně měla zohlednit, že žalovaná již splácela dřívější poměrně vysoký úvěr u samotné žalobkyně (, částka, ), který si vzala 2 měsíce před čerpáním nynějšího úvěru. Tento nynější úvěr použila jako tzv. překlenovací, tedy měla jím původní úvěr splatit a své úvěrové zatížení naopak navýšit, neboť nová částka úvěru činila , částka, . Již z uvedeného je patrné, že žalobkyně neměla dostatečně dlouhou dobu pro prověření solventnosti žalované a jejího chování při splácení dřívějšího úvěru. Žalovaná měla nadto i další úvěr u jiné instituce v hodnotě převyšující , částka, . Společně s nových úvěrovým zatížením tak žalovaná měla splácet bezmála 1 milion Kč. Takové úvěrové zatížení samo o sobě nevylučuje schopnost žalované splácet, pokud by k tomu žalovaná měla dostatečné příjmy. Z předložených výpisů z běžného účtu žalované je však zřejmé, že průměrné příjmy žalované byly ve výši cca , částka, . Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti pracovala s předpokladem, že žalovaná platí pravidelně nájem ve v