15 C 208/2025-30 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému částku bezhotovostně na jeho bankovní účet částku , částka, . Částka měla být žalovaným splacena nejpozději , datum, ve splátkách. Smluvní strany si sjednaly poplatek za poskytnutí úvěru , částka, . Kromě toho byl žalovaný povinen zaplatit i poplatky za pozdní splátky v celkové výši , částka, , neboť byl v prodlení s pěti splátkami s poplatkem , částka, za každou splátku. Žalovaný ve sjednaných splátkách nic nezaplatil, a to ani na výzvu žalobkyně. Žalobkyně proto nárokuje celkem částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že namítal neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy. Poukázal na to, že předmětem smlouvy je sice formálně poskytnutí podnikatelského úvěru, jde však ve skutečnosti o smlouvu o spotřebitelském úvěru a žalobkyně se uvedením účelu úvěru na podnikání snaží obcházet zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Dále uvedl, že fakticky nepodniká, je zaměstnán, živností si pouze občasně přivydělává a v roce 2024 z ní neměl výraznější příjem. Žalovaný nesporoval, že od žalobkyně čerpal částku , částka, . Uvedl však, že vzhledem ke zřejmému obcházení zákona měla žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumat jeho úvěruschopnost, což neučinila. Dále namítal, že úvěrová smlouva je vzhledem k výši poplatku za poskytnutí úvěru v rozporu s dobrými mravy a rovněž sporoval i samotné její uzavření, a to vzhledem k tomu, že smlouva byla podepsána elektronicky prostředky na dálku. S ohledem na uvedené, proto žalovaný vyjádřil názor, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, nicméně uznal dluh ve vztahu k žalobkyni co do částky , částka, , kterou se zavázal žalobkyni vrátit po právní moci rozhodnutí.3. Žalobkyně se k zaslanému vyjádření žalovaného nijak nevyjádřila a ani na výzvu soudu neučinila žádný procesní návrh, a to ani s ohledem na částečné uznání žalovaným.4. Soud nařídil ve věci jednání na den , datum, . Z jednání se oba účastníci omluvili s tím, že netrvali na své přítomnosti. Soud proto vedl jednání podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků, Anonymizováno5. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:6. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru č , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku , částka, . Pro případ prodlení se splácením jednotlivých splátek si strany sjednaly sankci ve výši , částka, za prodlení s jednotlivou splátkou. Úvěr byl sjednán výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Žalovaný byl ve smlouvě označen datem narození, rodným číslem, údajem o místě podnikání a IČO , IČO žalovaného, . Žalovaný se zavázal splatit úvěr do 70 dnů ode dne čerpání úvěru s konečnou splatností dne , datum, . Splátky byly sjednány každých 14 dnů. Celkem měl být úvěr , částka, spolu s poplatkem , částka, splacen v pěti splátkách. Poplatek za poskytnutí úvěru byl kalkulován tak, že činil 1 % za každý den čerpání úvěru do jeho úplného splacení, a to nezávisle na již vrácené částce. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila existenci bankovního účtu žalovaného prostřednictvím zkušební platby (prokázáno smlouvou, občanským průkazem žalovaného, screenshotem platby ve výši , částka, ).7. Žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet dne , datum, částku , částka, (prokázáno potvrzením o provedené platbě).8. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne , datum, k uhrazení dlužné částky, a to do 3 dnů (prokázáno předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem).9. Žalovaný byl v době od , datum, do , datum, zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . (prokázáno pracovní smlouvou a dodatkem).10. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění (výpisem z bankovního a nebankovního registru klientských informací, usnesením Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, , odstoupením od smlouvy ze dne , datum, , e-mailovou komunikací).11. Soud dospěl na základě provedených důkazů k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě mu poskytla částku , částka, . Poplatek za poskytnutí úvěru činil 1 % z částky úvěru za každý den čerpání úvěru, celkem byl za dobu do splatnosti úvěru vyčíslen částkou , částka, . Pro případ prodlení se splácením jednotlivých splátek si strany sjednaly sankci ve výši , částka, za prodlení s jednotlivou splátkou. Žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet sjednanou částku , částka, dne , datum, . Ta měla být společně s poplatkem splacena dne , datum, . Dne , datum, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:13. Uvedenou smlouvu soud kvalifikoval jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Jak žalobkyně, tak žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v postavení podnikatele. Byť žalovaný namítal, že byl v postavení podnikatele pouze formálně, neboť podnikatelskou činnost fakticky nevyvíjel, nemohl soud tomuto tvrzení přisvědčit pouze na základě žalovaným navrženého důkazu pracovní smlouvou a dodatkem, neboť ty prokazují pouze to, že žalovaný byl do , datum, zaměstnán. Není vyloučeno, aby byl žalovaný v rozhodné době současně zaměstnancem, a kromě toho vedlejší příjem získával živnostenským podnikáním, resp. aby kromě zaměstnání vyvíjel i podnikatelskou činnost. V tomto ohledu proto tvrzení žalovaného a jím označené důkazy soud shledal jako nedostatečné. S ohledem na nepřítomnost žalovaného u jednání pak soud nemohl žalovaného poučit o doplnění tvrzení a navržení důkazů podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. V dané věci je však rozhodné, že i v postavení podnikatele (o němž soud učinil závěr na základě neunesení břemene tvrzení a důkazního o opaku) není žalovaný zbaven ochrany, a to jako faktická slabší strana smlouvy, jak bude uvedeno dále.14. Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku , částka, . Žalovaný se tuto částku zavázal splatit spolu s poplatkem zastírajícím úrok ve výši 1 % z částky úvěru za každý den čerpání úvěru. Soud se proto v řízení zabýval otázkou platnosti smlouvy z hlediska dobrých mravů s ohledem na sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru, který byl za dobu sjednané splatnosti vyčíslen částkou , částka, .15. Nejvyššího soud v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, uvedl, že pokud jsou právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má podle Nejvyššího soudu za následek absolutní neplatnost právního jednání. Je však třeba respektovat, že případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů musí být vždy zásahem výjimečným a vždy odůvodněn mimořádnými okolnostmi daného případu. Podle Nejvyššího soudu korektiv dobrých mravů nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany).16. Soud při posouzení smlouvy dospěl k závěru, že poplatek za poskytnutí úvěru, který byl ve smlouvě sjednán procentní sazbou z jistiny úvěru, fakticky představuje smluvní úrok (cenu za půjčení peněz). Výše úroku z úvěru, byť v právním řádu nikde není explicitně uvedena nejvyšší přípustná výše, musí odpovídat zásadě dobrých mravů (resp. nesmí jí odporovat). Byť mohou být zásahy do svobodné vůle účastníků smluvních vztahů jen výjimečné, není možné, aby nepřiměřená výše úroku nepodléhala žádnému omezení. Obecně jako nepřiměřená, a tedy odporující dobrým mravům, je považována taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Pro srovnání soud odkazuje na veřejně dostupnou databázi ČNB dle systému časových řad , Anonymizováno, , kdy dle tabulky týkající se nových úvěrových obchodů s fixací sazby do jednoho roku, v době sjednání úvěru, činila obvyklá úroková sazba cca 4,7 % ročně. Je tedy zjevné, že sjednaná úroková sazba 365 % ročně tuto hranici řádově převyšuje.17. V daném případě má proto soud za to, že vzhledem k výši sjednaného úroku a vzhledem k celkovému podnikatelskému záměru žalobkyně nastaly takové mimořádné okolnosti, za kterých je soud nucen zasáhnout do smluvní volnosti stran smlouvy o úvěru. Je nepochybné, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů drobným podnikatelům staví své podnikání na extrémně vysoké sazbě úroku z úvěru, k