15 C 35/2025-41 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou ze dne , datum, ve znění její opravy ze dne , datum, domáhal, aby bylo žalovanému uloženo zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení a částky , částka, jako smluvní pokuty. Žalobu odůvodnil tak, že s žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o zápůjčce (dále jen „smlouva o zápůjčce“), na základě které zapůjčil žalovanému v hotovosti částku , částka, s tím, že žalovaný se zavázal mu dne , datum, vrátit částku , částka, . Pro případ prodlení s vrácením finančních prostředků strany sjednaly smluvní pokutu ve výši , částka, denně za každý den prodlení. Žalovaný zapůjčené finanční prostředky žalobci nevrátil, a to ani na základě předžalobní výzvy žalobce. Žalobou se proto domáhá zaplacení sjednané částky , částka, a smluvní pokuty, kterou žalobce vyčíslil na částku , částka, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a to ani na výzvu soudu.3. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , které se podle § 101 odst. 3 o.s.ř. konalo v nepřítomnosti žalobce a žalovaného, neboť oba jednání bez omluvy neúčastnili a ani nežádali jeho odročení.4. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:5. Žalobce jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel uzavřeli dne , datum, smlouvu o , Anonymizováno, . Podle této smlouvy žalobce přenechal žalovanému v hotovosti částku , částka, , což vydlužitel stvrdil svým podpisem. Žalovaný jako vydlužitel se zavázal zaplatit žalobci dne , datum, částku , částka, , a to v hotovosti. Ve smlouvě původně vytištěné částky , částka, jako zapůjčená částka a , částka, jako částka k vrácení jsou rukou přeškrtnuty a přepsány na částky , částka, a , částka, , včetně vyjádření těchto částek slovy. Pod rukou psanými opravami je doložka „s opravou souhlasím“, která je podepsaná oběma smluvními stranami s uvedením jejich jmen hůlkovým písmem. K zajištění dluhu byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta , částka, za každý den prodlení. ve smlouvě nic jiného sjednáno. Smluvní strany pro případ nevrácení zapůjčené částky řádně a včas sjednaly smluvní pokutu , částka, denně z dlužné jistiny. (smlouva o zápůjčce finančních prostředků v hotovosti ze dne , datum, ).6. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a smluvní pokuty (předžalobní upomínka ze dne , datum, adresovaná žalovanému, vrácená obálka).7. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:8. Mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem, byla dne , datum, uzavřena smlouva o , Anonymizováno, . Podle této smlouvy žalobce v den podpisu smlouvy předal vydlužiteli v hotovosti částku , částka, , kterou měl vydlužitel žalobci vrátit do , datum, spolu se sjednaným kapitalizovaným úrokem, celkem měl tedy vrátit částku , částka, , jinak byl povinen hradit smluvní pokutu , částka, denně z dlužné částky. Vydlužitel , Anonymizováno, žalobci nevrátil.9. Soud neměl důvod pochybovat o zjištěném skutkovém stavu, žalovaný se nevyjádřil, nenamítal ani zaplacení žalované částky, ani to, že mu žalobce částku podle smlouvy neposkytl.10. Po právní stránce soud věc posoudil podle následujících ustanovení právních předpisů:11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.13. Soud dospěl k závěru, že žalobce v řízení řádně tvrdil a prokázal, že má jako zapůjčitel nárok na vrácení předmětu , Anonymizováno, , tj. , Anonymizováno, ve výši , částka, , kterou vydlužiteli řádně odevzdal v den podpisu smlouvy, což bylo stvrzeno vlastnoručním podpisem vydlužitele ve smlouvě. Žalobce dále v řízení tvrdil, že mu vydlužitel zapůjčenou částku navýšenou o částku , částka, mající funkci kapitalizovaného úroku ze , Anonymizováno, (tj. ceny za poskytnutí peněz) řádně a včas nevrátil, jak bylo sjednáno. K tomu soud v obecné rovině poznamenává, že chce-li se vydlužitel úspěšně bránit, musí sám tvrdit a především prokázat, že peněžitou částku již vrátil, případně namítat jiný způsob zániku jeho dluhu. V projednávané věci zůstal žalovaný zcela pasivní, vrácení předmětu zápůjčky ani nenamítal, natož aby označil k takovému tvrzení jakékoliv důkazy. Konstatuje se proto, že stran existence dluhu z titulu smlouvy o zápůjčce ve vztahu žalovanému žalobce důkazní břemeno unesl.14. Soud se dále zabýval tím, zda smlouva není (jako celek, či zčásti) neplatná z nějakého důvodu, ke kterému je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Vzhledem k absenci jakýchkoliv relevantních tvrzení v tomto směru neměl soud důvod zkoumat, natož uzavřít, že by smlouva byla uzavřena při zneužití tísně nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany (žalovaného) a vytvářela tak hrubý nepoměr ve vzájemných plněních (srov. § 1796 o. z.). Soud taktéž při neznámých okolnostech uzavření smlouvy nemohl nijak předjímat vzájemný vztah smluvních stran a vycházel proto z předpokladu, že smluvní postavení obou kontrahentů bylo rovné a ani jeden z nich nevystupoval - byť zastřeně - jako silnější smluvní strana, resp. profesionál. Nic ostatně nenasvědčovalo ani tomu, že by žalobce opakovaným poskytnutím zápůjček fyzickým osobám obcházel ustanovení zákona 276/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud proto uzavřel, že v daném případě nenasvědčuje nic tomu, že je třeba autoritativně zasáhnout do smluvní volnosti a autonomie vůle stran uzavírajících smlouvu o , Anonymizováno, .15. Co se týče částky , částka, jako sjednané smluvní pokuty, vycházel soud z § 2048 o. z. Žalovaný porušil svou smluvní povinnost vrátit sjednanou částku ve lhůtě splatnosti, avšak neučinil tak. Smluvní strany si pro tento případ sjednaly smluvní pokutu jako preventivně sankční a sankčně motivační nástroj utvrzující dluh. Co se sjednané výše týče, žalovaný pro svou pasivitu nenamítal nepřiměřenost vzniklého nároku na smluvní pokutu vzhledem k okolnostem uzavřené smlouvy a nedomáhal se její moderace (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Soud pak s ohledem na absenci okolností svědčících o rozporu s dobrými mravy neměl důvodu zasáhnout do smluvního ujednání stran a uzavřít, že takové ujednání je jako celek absolutně neplatné (k tomu srov. závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).16. Jelikož byl v řízení o této žalobě prokázán nárok žalobce z titulu smlouvy o , Anonymizováno, , a to včetně nároku na smluvní pokutu, soud žalobě vyhověl. Nevrácením sjednané částky do dne splatnosti, který si stran sjednaly ke dni , datum, , se žalovaný dostal do prodlení a ode dne následujícího proto vzniklo žalobci právo dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, požadovat vedle jistiny též zaplacení zákonného úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky , částka, za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .18. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalovanému k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám právní zástupkyně žalobce.