15 C 4/2025-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky , částka, , skládající se z nesplacené jistiny ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , poplatku spojeného s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a úroků z prodlení. Uvedla, že dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“) na základě které poskytla žalované na její bankovní účet , částka, . Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit vždy v pravidelných měsíčních splátkách. Zbytek celkové částky k úhradě splatí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Žalovaná však na úvěr nic nehradila, k zesplatnění úvěru proto došlo , datum, . Žalobkyně uplatnila nárok na náklady spojené s uplatněním pohledávky s odkazem na sazebník, který je nedílnou součástí smlouvy a odpovídá prodlení žalované, které činí více než 224 dnů. Nárok na smluvní pokutu uplatnila s odkazem na smluvní ujednání, a to ve výši 0,1% denně z aktuální výše dlužné částky za období od , datum, do , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí., právnická osoba, řízení byl na základě předložených listin prokázán následující skutkový stav:5. Žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované , částka, převodem na její bankovní účet (smlouvou o úvěru, potvrzením o schváleném úvěru a potvrzením o provedené platbě). Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet sjednané úroky ve výši 40 % měsíčně, a to vždy nejpozději 8. den v měsíci. Předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) za úvěr bylo sjednáno ve výši 5510 %. Samotná smlouva byla sjednána na dobu neurčitou, s tím, že jistinu úvěru splatí žalovaná nejpozději při ukončení smlouvy. Dluh se měl stát splatným okamžitě v případě, že žalovaná neuhradí závazek, s jehož úhradou je v prodlení, ani do 30 dnů od písemné výzvy. Pro případ prodlení žalované se splacením jakékoliv části úvěru (úroků či jistiny) si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky (smlouvou o úvěru). Dále byly podle sazebníku, který byl nedílnou součástí smlouvy, sjednány poplatky spojené s uplatněním pohledávky (ceníkem). Žalovaná nesplácela řádně a včas, proto jí žalobkyně dopisem ze dne , datum, , který jí odeslala téhož dne, oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru (oznámením o zesplatnění úvěru a potvrzením o odeslání). Žalovaná však nic neuhradila a proto ji žalobkyně vyzvala ještě předžalobní výzvou (předžalobní výzvou a potvrzením o odeslání).6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdil.7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:8. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“).9. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku , částka, . Žalovaná se zavázala splácet pravidelně měsíčně úroky z úvěru ve výši 40 %. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.12. Podle soudu jednak nelze zcela bez problémů uzavřít, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona. Tvrzení v žalobě stran této okolnosti soud hodnotí jako zcela paušální a obecná. Žalobkyně sice k žalobě připojila listiny, kterými zřejmě hodlala svá kusá tvrzení demonstrovat, mezi nimi byly mimo jiné i výpisy z bankovního účtu žalované a výstupy z databází o šetření poměrů žalované. Není však patrno, jak žalobkyně tyto vstupní podklady hodnotila a k jakým závěrům stran příjmové a výdajové stránky hospodaření žalované a její schopnosti úvěr splácet dospěla. Soud nepovažoval za nutné žalobkyni vyzývat k doplnění tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované, a to z důvodů, jež budou uvedeny dále. I kdyby se totiž ukázalo, že žalobkyně své povinnosti podle § 86 a 87 zákona dostála, smlouva o úvěru by byla neplatná i tak, a to z důvodu excesivního sjednaného úroku.13. Další povinností poskytovatele úvěru totiž podle zákona je ve smlouvě uvést (mimo jiné) i RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 5510 %. Z databáze , Anonymizováno, se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v prosinci 2023 9,29 %. Ve smlouvě byla tedy mnohonásobně vyšší RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ), nikoli více než pětisetnásobkem.14. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná dle tvrzení žalobkyně z jistiny úvěru nic nezaplatila, má nárok na zaplacení částky , částka, , což je částka, jež byla žalované uložena k zaplacení výrokem I. tohoto rozsudku a která je splatná v nové přiměřené době splatnosti. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona přiměřená možnostem žalované (jaké jsou její celkové majetkové poměry), tížila žalovanou. V případě nečinnosti žalované určil tuto lhůtu soud v délce 30 dnů, a to s přihlédnutím k tomu, aby byla tato lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení dluhu (výrok I.).15. S ohledem na výše odůvodněný závěr o nesplnění povinnosti podle § 75 a § 86 zákona ze strany žalobkyně mající za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a s ohledem vztah speciality zákona k právní úpravě bezdůvodného obohacení dle o. z. soudu nezbylo, než v rozsahu přesahujícím nesplacenou jistinu žalobu zamítnout. Soud proto zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, i smluvní pokuty , částka, , ale i zákonného úroku z prodlení a to s ohledem na nové stanovení splatnosti (výrok II.).16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 62,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,07 % a úspěchu žalované v rozsahu 18,93 %, počítáno z hodnoty sporu , částka, , kdy žalovanou částku