16 C 25/2025-24 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 17. 2. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným dne 15. 9. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 44 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut převodem na účet č. , č. účtu, v 13 platbách v období od dne 15. 9. 2021 do dne 8. 9. 2022. Žalovaný zaplatil částku 24 000 Kč. Úvěr byl zesplatněn ke dni 12. 12. 2022. Tato pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení zůstatku jistiny ve výši 20 000 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 11. 1. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným 15. 9. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 44 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splatit v 24 měsíčních splátkách, úroková sazba byla ve výši 457,50 % ročně a RPSN bylo ve výši 4683,36 %, žalovaný zaplatil částku 24 000 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s přílohami, 13x potvrzení o provedení platby). Úvěr byl zesplatněn ke dni 12. 12. 2022 (e-mail ze dne 12. 12. 2022). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni dne 19. 12. 2023 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2024 s podacím lístkem ze dne 11. 1. 2024). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne 11. 1. 2024 (předžalobní výzva ze dne 11. 1. 2024 s podacím lístkem ze dne 11. 1. 2024).5. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 44 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se zavázal platit úrok ve výši 457,50 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.14. Povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona.15. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 4683,36 % a úrok činí 457,50 % ročně. Z databáze ARAD se podává, že průměrný úrok u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činil v roce 2021 cca 7,5 %. Ve smlouvě byl 61násobná úrok oproti obvyklé praxi peněžních ústavů, RPSN byla více než 600násobná. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ).16. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou byly nároky ze smlouvy postoupeny ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 20 000 Kč, kdy soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil částku 24 000 Kč.17. Ohledně úroku z prodlení soud postupoval v souladu s § 1970 o. z. a žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny ode dne následujícího po splatnosti určené v oznámení o zesplatnění úvěru, prostřednictvím kterého se žalovaný dozvěděl o povinnosti uhradit dluh z bezdůvodného obohacení.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 818 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení) a z částky 950 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do dne 31. 12. 2024 a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (podání návrhu na zahájení řízení) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. v platném znění a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 800 Kč ve výši 1 218 Kč.19. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a náhrada nákladů řízení byla přiznána na zákonné platební místo, tj. k rukám zástupce žalobkyně ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.