17 C 343/2024-41 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 16 799,34 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že společnost , právnická osoba, ., (právní předchůdkyně žalobkyně) uzavřela s žalovanou dne 23. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala jí do 20. 9. 2022 vrátit jistinu 10 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru 6 799,34 Kč. Žalovaná však úvěr do data splatnosti nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Ani v návaznosti na předžalobní výzvu žalovaná nic nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:5. Právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelských úvěrů a žalovaná uzavřely dne 20. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy poskytla žalované 10 000 Kč na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí částky poplatek ve výši 6 799,34 Kč a úrok 627,92 Kč. Celkovou dlužnou částku 17 427 Kč se žalovaná zavázala zaplatit v měsíčních splátkách po 5 809 Kč do 20. 9. 2022 (do tří kalendářních měsíců). Splatnost první splátky byla stanovena na 20. 7. 2022. RPSN činilo 4 602,54 % a smluvní úroková sazba 40 % (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, dne 20. 6. 2022). Na účet žalované byla dne 24. 6. 2022 připsána částka 10 000 Kč (prokázáno potvrzením o platbě , právnická osoba, ., a sdělením , právnická osoba, .). Právní předchůdkyně žalobkyně dne 14. 6. 2023 uzavřela s žalobkyní rámcovou smlouvu o postupování pohledávek a dne 1. 3. 2024 spolu uzavřely dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávky za žalovanou ze shora citované smlouvy o spotřebitelském úvěru (prokázáno dílčí smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postoupených pohledávek). O postoupení byla žalovaná informována dopisem ze dne 15. 3. 2024, kterým byla zároveň vyzvána k zaplacení dlužné částky do tří dnů. Výzvou k úhradě před podáním žaloby byla rovněž vyzvána k zaplacení dlužné částky do tří dnů. Oba dopisy byly žalované odeslány dne 15. 3. 2024. Žalovaná však ničeho dalšího na dlužnou částku nic neuhradila (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky, výzvou k úhradě před podáním žaloby a podacím lístkem ze dne 15. 3. 2024).6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, („zákon“), na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za poskytnutí poplatek ve výši 6 799,34 Kč a smluvní úrok 627,92 Kč. Celkovou dlužnou částku 17 427 Kč se žalovaná zavázala zaplatit v měsíčních splátkách po 5 809 Kč do 20. 9. 2022. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.8. Zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 a § 87 zákona se soudu nejeví jako dostatečné. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posouzena na základě lustrací veřejně dostupných databází (ISIR, CEE, CRKI, EUCB) a dokladů poskytnutých žalovanou. Ke zkoumání úvěruschopnosti však nepředložila žalobkyně žádné důkazy s tím, že sama uvedla, že žádnými důkazy nedisponuje. Soud žalobkyni v tomto směru nicméně nepoučoval podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neboť se takový postup jevil s ohledem na další závěry soudu popsané níže nehospodárný, v situaci, kdy soud shledal, že je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná z jiných (níže uvedených) důvodů.9. V posuzovaném případě činilo RPSN 4 602,5 % ročně. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila červnu 2022 9,33 %. Ve smlouvě byla tedy více než 493násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoké RPSN se (i v kontextu konkrétních okolností sjednání úvěru) jeví v rozporu s dobrými mravy. V tomto smyslu lze pro srovnání odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ). Ačkoliv se výše citovaný judikát vztahuje k otázce úrokové sazby a nikoli RPSN jako takovému, má soud za to, že je vhodné k němu v projednávané věci přihlédnout. K obdobnému závěru stran rozporu s dobrými mravy dospěl soud i ohledně samotného smluvního úroku sjednaného ve výši 40 % ročně. Dle databáze ARAD (Statistika úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti - obyvatelstvo, Spotřebitelské (bez KTK, BÚ a karet), CZK, Banky včetně stavebních spořitelen) činil úrok ve spotřebitelských věcech (vyjma kontokorentů) u nových obchodů v červnu 2022 průměrně 8,84 % ročně. Úrok sjednaný ve smlouvě je tak více než čtyřnásobný.10. S ohledem na výše uvedené a při zdůraznění skutečnosti, že žalované byla zapůjčena částka 10 000 Kč a do tří měsíců měla vrátit částku téměř dvojnásobnou, posoudil soud smlouvu o spotřebitelském úvěru jako v rozporu s dobrými mravy a shledal ji absolutně neplatnou podle § 588 o. z.11. Ustanovení § 576 o.z. uvádí, že pokud se důvod neplatnosti týká jen takové části právního jednání, kterou lze od ostatního oddělit, pak je neplatná jen tato část právního jednání. Soud má za to, že v tomto případě nelze ujednání oddělit, neboť úvěrová smlouva je pojmově úplatná a v daném případě je smlouva s ohledem na nemravný způsob sjednání souhrnu úplat, které za poskytnutí úvěru věřitel po dlužníkovi požaduje, neplatná jako celek.12. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou její právní předchůdkyně své nároky ze smluv postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 10 000 Kč.13. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdů