18 C 14/2025-21 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to dne , datum, . Na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr až do výše , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v pravidelných splátkách. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 1,07 % denně. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, , a to dne , datum, ve výši , částka, . Žalovaný si v rámci smlouvy rovněž sjednal službu „Presto“ za poplatek ve výši , částka, . Na jistinu žalovaný uhradil dne , datum, částku , částka, . K vypovězení smlouvy ze strany žalobkyně došlo dne , datum, z důvodu nehrazení splátek žalovaným. Žalovaná částka se skládá z částky , částka, (jistina), částky , částka, (poplatek za vyplacení úvěru), částky , částka, (smluvní úrok) a částky , částka, (poplatek za službu „Presto“). Žalobkyně se rovněž domáhala smluvní pokuty ve výši , částka, . Dne , datum, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu č. , hodnota, . Na základě této smlouvy se zavázala žalovanému poskytnout revolvingový úvěr až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvní úrok ve výši 1,066 % denně z nesplacené části jistiny a poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši , částka, a smluvní pokutu pro případ prodlení s úhradou dlužné částky ve výši 0,1 % denně. RPSN činilo 2046 % a jednotlivé splátky byly splatné 30. dne ode dne poskytnutí úvěru (viz smlouva č. , hodnota, , informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, Předpis denních splátek, Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Všeobecné obchodní podmínky).5. Žalobkyně si ověřila identitu žalovaného skrze bankovní identitu (viz autorizace ověřené totožnosti, , Anonymizováno, výpis).6. Žalovaný uvedl, že žije ve společné domácnosti s další osobou, jež má vlastní příjem. Na bydlení měsíčně vydá částku , částka, , další nezbytné výdaje činí částku , částka, , ostatní nezbytné výdaje činí , částka, . Jeho čistý měsíční příjem činí , částka, . Jeho disponibilní příjem (po odečtení rezervy pro výdaje a minimálních výdajů) činí , částka, (viz Výpis o posouzení úvěruschopnosti, dokument s názvem „Obecné principy posuzování a filozofie Společnost“, Identifikované příjmy).7. Žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, částku , částka, (viz Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).8. Dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky (viz výzva ze dne , datum, ).9. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku dne , datum, (viz předžalobní upomínka ze dne , datum, s podacím lístkem ze stejného dne).10. Na jejich základě pak soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu č. , hodnota, . Na základě této smlouvy se zavázala žalovanému poskytnout revolvingový úvěr až do výše , částka, . Dne , datum, poskytla žalovanému částku , částka, . Žalovaný, při zjišťování jeho úvěruschopnosti uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí částku , částka, , náklady na bydlení činí , částka, , další výdaje částku , částka, . Disponibilní příjem tak činí , částka, . Uvedené informace neměla žalobkyně od žalovaného ničím podložené. Žalobkyně zaslala žalovanému dne , datum, předžalobní upomínku.11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:12. Soud uvedenou smlouvu kvalifikoval jako smlouvu o úvěru dle ust. 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný, na straně úvěrovaného, smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele (ust. § 419 o. z.) a žalobkyně, na straně úvěrujícího, v postavení podnikatele (ust. § 420 a ust. § 1810 a násl. o. z.). Smlouva tak rovněž podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud se primárně zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na ověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy.13. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel (v tomto případě žalobkyně) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele (v tomto případě žalovaného). A to na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně pak poskytne úvěr jen tehdy, pokud z posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o její schopnosti daný úvěr splácet. Žalobkyně měla posuzovat úvěruschopnost žalovaného na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o její finanční a ekonomické situaci (ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).14. Pokud je úvěr poskytnut v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná. Soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout i bez návrhu. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem (ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).15. Po provedeném dokazování je soud toho názoru, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná, neboť byla uzavřena v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice ve své žalobě uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žadatele (myšl. žalovaného), nicméně toto zkoumání nebylo řádné. Žalobkyně soudu uvedla informace o žalovaném, o jeho příjmech a odhadovaných výdajích. Uvedené informace však neměla ničím podložené a vycházela tak jen z pouhých tvrzení žalovaného. K řádnému zkoumání úvěruschopnosti tak žalobkyni chybí kromě dokladů o jeho příjmech (např. výplatní pásky, výpisy z účtu) rovněž i doklady o jeho výdajové stránce, např. doklady o výši plateb za bydlení, výpisy z účtu a jiné (v případě nájmu např. nájemní smlouva). Žalobkyně však v projednávaném případě neměla žádné informace ohledně jak příjmové, tak i výdajové stránky žalovaného a nemohla tak učinit informovaný závěr o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet.16. V tomto směru lze žalobkyni odkázat na již bohatou judikaturu soudů vyššího stupně, jako např. na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , kde se mimo jiné uvádí, že „Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit“. Stejně tak v této projednávané věci žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, když vyšla z ničím nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Fakt, že žalovaný prošel externími databázemi dlužníků bez záznamu na věci ničeho nemění. Rovněž lze žalobkyni odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), kde se uvádí, že „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“. Rovněž lze odkázat na Usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Zde se uvádí, že hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr vyžaduje porovnání příjmové a výdajové stránky dlužníka. Jak příjmy, tak výdaje musí být pro účely posouzení úvěruschopnosti zjištěny. Pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti nestačí. Soud si je vědom, že citovaná judikatura míří na dnes již neplatnou právní úpravu zákona o spotřebitelském úvěru, nicméně uvedené požadavky na poskytovatele úvěrů se nezměnily ani v kontextu nové právní úpravy. Uvedená rozhodnutí tak jsou aplikovatelná i na projednávanou věc.17. V otázce splatnosti dlužné částky soud vycházel jak z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ale i z dostupné judikatury vyšších soudů. V cit