ECLI: ECLI:CZ:OSPH10:2025:21.C.27.2025.1 Datum: 2025-04-16 Předmět: o 35 387,36 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 120 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb."] ["smlouva o úvěru""uznání dluhu""bezdůvodné obohacení"]
O co šlo: o 35 387,36 Kč s příslušenstvím (["§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 120 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb."])
1. Žalobkyně se žalobou domáhá vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 35 387,36 Kč s příslušenstvím. To vše z titulu Smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , Anonymizováno, , a.s., IČO , IČO, , a žalovaným.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. Obě strany byly k prvnímu jednání konanému dne , datum, řádně předvolány, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny.4. V řízení byl listinnými důkazy prokázán následující skutkový stav:1/ Žalovaný vyplnil žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru o vydání a užívání kreditní karty. V ní uvedl, že je , Anonymizováno, , , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, / , Anonymizováno, , má , Anonymizováno, , Anonymizováno, , je v , Anonymizováno, , Anonymizováno, od , datum, . Jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce dosahuje částky 30 000 Kč. Příjem domácnosti dosahuje částky 40 000 Kč. Je zde , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, příjmu. Zaměstnavatelem je , jméno FO, , IČO , IČO, . Pracuje jako , Anonymizováno, / , Anonymizováno, . Žalovaný žádal zřízení produktu „, Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, – , Anonymizováno, “. Minimální výše úvěrového rámce činila 30 000 Kč. Denní limit pro výběr hotovosti 20 000 Kč. Způsob úhrady plateb byl sjednán inkasem z účtu.2/ Strany podepsaly smlouvu o revolvingovém úvěru o vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, dne , datum, . Součástí této smlouvy byly rovněž sazebník poplatků a všeobecné produktové podmínky. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Minimální splátka byla stanovena jako 5 % z celkového úvěrového rámce.3/ Podle dispozic ke smlouvě č. , hodnota, činil úvěrový rámec 30 000 Kč, z toho hotovostní 15 000 Kč. Celková částka splatná spotřebitelem byla 34 608,60 Kč. Roční úroková sazba činila 23,88 % a RPSN 30,91 %. Dokument byl podepsán dne , datum, (obdobné informace jsou uvedeny v dokumentu vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru). Banka rovněž vystavila výpis ke kreditní kartě MoneyCard , jméno FO, , z něhož je vidět historie transakcí od , datum, do , datum, . Z platební historie se podává, že žalovaný čerpal na jistině 205 425,20 Kč a uhradil 218 518,91 Kč (za období od , datum, do , datum, ).4/ Před uzavřením smlouvy žalovaný předložil potvrzení o výši příjmu. Z něj plyne, že žalovaný byl zaměstnán jako truhlář v truhlářství , jméno FO, , IČO , IČO, . Jeho průměrný čistý měsíční příjem dosahoval částky 26 612 Kč. Žalovaný byl rovněž lustrován ohledně exekučních řízení a podle výsledku lustrace v centrální evidenci exekucí na něj byla v roce 2024 vedena jedna exekuce.5/ Žalobkynina předchůdkyně rovněž vydala vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne , datum, . Z tohoto vyjádření se podává, že banka vyšla z příjmu 30 000 Kč a výdajů na interní splátky 6 053,95 Kč, externích splátek na spotřebitelské závazky 13 141 Kč a životních nákladů 6 635,75 Kč.6/ Podle přehledu zákonného úroku z prodlení činil úvěr 30 000 Kč a minimální splátka 600 Kč. Výše dlužné jistiny byla vypočtena částkou 18 942,20 Kč.7/ Žalovanému byla zaslána výzva k plnění s návrhem na uznání dluhu, ten však na tuto nereagoval a svůj dluh neuznal. Dále byla žalovanému zaslána upomínka – rozhodnutí o zesplatnění a výzva k zaplacení dluhu z úvěru ze dne , datum, . V té bylo uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatňuje. Ke dni , datum, činil dluh 34 514,36 Kč (poplatky 5 674,12 Kč a úroky 9 898,04 Kč). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu nejpozději do , datum, .8/ Konečně byla žalovanému zaslána předžalobní výzva ze dne , datum, . V ní byl žalovaný vyzván k úhradě celkové částky 35 433,98 Kč do 7 dnů od odeslání. Podle podacího lístku byla tato předžalobní výzva odeslána , datum, .5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru („zákon“).8. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 1 zákona, na základě které poskytla předchůdkyně postupně žalovanému částku 205 425,20 Kč. Předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu.15. Soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 9 zákona. Prokázala posouzení příjmu žalovaného, neboť vyšla z jím předloženého potvrzení, v němž je uveden příjem 26 612 Kč. Přesto dle svého vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ve svém výpočtu vycházela z příjmu 30 000 Kč. Tento rozdíl je v posuzované věci relevantní, neboť při zohlednění skutečného příjmu žalovaného by předchůdkyně žalobkyně nemohla dojít k výpočtu maximální měsíční splátky 4 169,30 Kč (tato splátka při příjmu 26 612 Kč a zachování dalších údajů vychází na 781,30 Kč, což je při minimální splátce 600 Kč nedostatečné, neboť žalovanému by již další příjmy nezbývaly). Lze tedy shrnout, že žalobkyně vyšla z chybného příjmu žalovaného, kvůli čemuž špatně vypočetla výši maximální měsíční splátky.16. Předchůdkyně žalobkyně se nedostatečně zabývala rovněž výdajovou stránkou. To je patrné již ze samotné žádosti, kde předchůdkyně žalobkyně ani nedala prostor žalovanému, aby své výdaje tvrdil (s výjimkou srážek ze mzdy a jiných měsíčních splátek). Předchůdkyně žalobkyně správně zohlednila interní a externí splátky žalovaného na spotřebitelské závazky. Již zde přitom měla nabýt důvodné pochybnosti o uvedených informacích, neboť žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že jeho jiné měsíční splátky činí 0 Kč. Dále lze říci, že předchůdkyní žalobkyně odhadnuté (na základě historických dat ČSÚ) výdaje ve výši 6 635,75 Kč se jeví jako nepřiměřeně nízké. Žalovaný sám v žádosti uvádí, že žije v , Anonymizováno, , je , Anonymizováno, (tvrzený příjem domácnosti 40 000 Kč nebyl nijak ověřen, soud jej neshledává jako relevantní, stejně tak činí žalobkyně ve svém vyjádření ze dne , datum, ) a současně žije v , částka, stanovena chybně, a předchůdkyně žalobkyně kvůli ní dospěla k chybnému výpočtu výše maximální měsíční splátky (ta při zohlednění správných příjmů a výdajů nedosahuje ani minimální částky 600 Kč).17. Zástupkyně žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání, k němuž byla řádně předvolána, čímž se sama připravila o možnost procesního poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. III. ÚS 2848/10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Soud proto vycházel z toho