ECLI: ECLI:CZ:OSPH10:2025:22.C.20.2025.1 Datum: 2025-07-15 Předmět: o 49 961 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb."] ["bezdůvodné obohacení""smlouva o úvěru"]
O co šlo: o 49 961 Kč s příslušenstvím (["§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb."])
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 49 961 Kč. Uvedla, že uzavřela se žalovanou dne 29. 12. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na základě níž žalovaná čerpala na svůj účet peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a zavázala se je splatit spolu se sjednaným úrokem ve 48 měsíčních splátkách po 1 996 Kč, celkem však žalovaná uhradila pouze 9 980 Kč. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné jistiny spolu se sjednaným smluvním úrokem z úvěru, smluvní pokuty a úroků z prodlení, což podrobně vyčíslila částkami uvedenými v žalobě. Žalovaná svůj dluh nezaplatila ani navzdory výzvě žalobkyně.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud nařídil první jednání na den 15. 7. 2025, přičemž jednal v nepřítomnosti žalované dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jelikož žalovaná se k jednání přes řádné předvolání bez omluvy nedostavila a v řízení zůstala zcela pasivní., právnická osoba, řízení vyplynul z předložených listin následující skutkový stav:5. Žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovanou dne 29. 12. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla žalované 30 000 Kč převodem na účet žalované. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit žalobkyni celkovou dlužnou částku 84 048 Kč v 48 měsíčních splátkách po 1 996 Kč s tím, že pevná zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 64,32 % ročně. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) za úvěr bylo sjednáno ve výši 87,12 % (oznámením o schválení úvěru č. , hodnota, včetně dodejky, smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 12. 2022 č. , hodnota, včetně dodatku č. , hodnota, , dokladem o vyplacení úvěru). Žalovaná uhradila žalobkyni po uzavření smlouvy celkem 9 980 Kč, pěti splátkami po 1 996 Kč ke dni 13. 2. 2023, 15. 3. 2023, 25. 4. 2023, 17. 5. 2023 a 12. 7. 2023 (přehledem plateb). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku, žalovaná však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradila (výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, podacím lístkem ze dne 12. 3. 2024).6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdil.7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:8. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“).9. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni celkovou dlužnou částku 84 048 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 1 996 Kč. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.15. Dle soudu žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona. Prokázala posouzení příjmové i výdajové stránky úvěruschopnosti žalované, jak vyplývá z doložené Karty zákazníka. V tomto smyslu tedy při sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru nepochybila.16. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona.17. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 64,33 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v prosinci 2022 činila 10,11 %. Ve smlouvě byla tedy více než osminásobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ), nikoli osminásobkem.18. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně ve smyslu § 2991 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná dle tvrzení žalobkyně splatila na smlouvu celkem 9 980 Kč, má nárok na zaplacení částky 20 020 Kč (30 000 – 9 980). K tomu soud dodává, že ačkoliv platby žalované směřovaly formálně na náhradu závazku ze smlouvy, je nutné ji započíst na závazek žalované vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalované. Celkem tedy činí nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení částku 20 020 Kč, což je částka, jež byla žalované uložena k zaplacení výrokem I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části žalované jistiny soud žalobu zamítl (výrok II.).19. Co se úroku z prodlení týče, jelikož jsou neplatné smlouvy o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu v předžalobní upomínce ze dne 12. 3. 2024, jež bylo žalované odesláno na její korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě téhož dne. Podle domněnky doby dojití došla výzva žalované dne 15. 3. 2024, přičemž do prodlení se dostala – dle znění výzvy – uplynutím lhůty 15 kalendářních dnů od tohoto data, tj. od 3. 4. 2024. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem I. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku z důvodu popsaných výše.20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich úhradu, neboť žalované, která byla ve věci úspěšnější, žádné náklady nevznikly.21. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.