22 C 26/2022-51 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 589,78 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty dle smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 12. 4. 2017 č. , hodnota, (dále též jen „smlouva o úvěru“).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání na den 21. 1. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k němu řádně předvolán. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání (takový rozsudek by byl v rozporu s právními předpisy ve smyslu § 153b odst. 3 ve spojení s § 99 odst. 2 o. s. ř.)., právnická osoba, řízení byl prokázán následující skutkový stav:1/ Žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů a žalovaný podepsali dne 12. 4. 2017 č. smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému 50 000 Kč převodem na účet žalovaného uvedeného ve smlouvě. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku v 24 měsíčních splátkách po 4 093 Kč (celkem 98 232 Kč), splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. Výše RPSN uvedená v návrhu na uzavření smlouvy činila 108,03 % (návrhem na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 4. 2017).2/ V článku 6 smlouvy – „Důsledky vyplývající z prodlení Klienta“ – si strany sjednaly, že jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6.2. smlouvy (bod 6.3. smlouvy). Jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (bod 6.5. smlouvy). Při prodlení žalovaného s hrazením jakéhokoli peněžitého dluhu je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky (bod 6.7. smlouvy) [předmětnou smlouvou].5. Ve zbytku soud veškeré návrhy na dokazování učiněné žalobkyní z důvodu nadbytečnosti zamítl.6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“).8. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši nominální úrokové sazby 108,03 % ročně z poskytnuté částky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu.9. Soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou dle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V projednávané věci účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, v níž byla sjednána RPSN ve výši 108,03 % a současně bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru v případě prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů, a pro tento případ, nezaplatí-li žalovaný novou jistinu úvěru (sestávající z původní s přirostlými úroky) přímo v den zesplatnění úvěru (přičemž o tom, že k zesplatnění došlo, nemusel žalovaný s ohledem na to, že k zesplatnění došlo automaticky, vůbec vědět), bylo ujednáno, že žalobkyni náleží též smluvní pokuta 0,1 % denně z nové jistiny (bod 6.5 smlouvy). Dle bodu 6.7 smlouvy náleží žalobkyni i zákonný úrok z prodlení.10. S ohledem na uvedené je žalobkyní požadované plnění v projednávané věci zjevně nemravné, neboť vede k nepřiměřenému postižení žalovaného coby spotřebitele. Vedle řady kumulativně účinkujících sankčních ujednání pro průměrnou osobu nepřehledných nelze přehlédnout, že výše smluvního úroku (úplaty za poskytnutí úvěru) je natolik vysoká, že RPSN činí 108,03 % (dle oznámení o schválení úvěru), tj. více než 10násobek průměrné RPSN úvěrů poskytnutých bankami domácnostem (dle databáze ARAD činila průměrná RPSN v dubnu 2017 9,83 %). K tomu srov. judikaturu Nejvyššího soudu, podle které není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, ), nikoli 10násobkem.11. Protože je dle § 2395 o. z. pojmovým znakem (podstatnou náležitostí) smlouvy o úvěru závazek úvěrovaného zaplatit úroky, jejichž výše je v projednávané věci nemravná, a nadto je závazek žalovaného coby spotřebitele tyto nemravné úroky zaplatit zajištěn nepřiměřenými smluvními pokutami, je posuzovaná smlouva absolutně neplatná jako celek. Proto nepřichází moderace smluvních ujednání v úvahu, nadto smlouva je neplatná od počátku, tj. není co moderovat.12. Soudu je známo, že zdejší soud rozsudkem ze dne 7. 12. 2018, č. j. , spisová značka, , přiznal žalobkyni jistinu včetně příslušenství z titulu předmětné smlouvy. Avšak tímto rozhodnutím není soud při svém rozhodování vázán a zároveň výše zdůvodnil, z jakého důvodu se odchýlil od rozsudku vydaného ve věci sp. zn. , spisová značka, .13. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty, která je předmětem daného řízení. Z tohoto důvodu soud žalobu výrokem I. rozsudku zamítl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl plně úspěšný, nevznikly v řízení žádné náklady.