22 C 321/2024-24 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 39 500 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „, právnická osoba, “), a žalovaná uzavřely dne 13. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované částku 38 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 21 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 132 Kč (kromě poslední splátky, která činila 4 117 Kč). Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do data splatnosti (tj. 4. 9. 2023) poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná dluh neuhradila ani přes zaslanou předžalobní upomínku.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí., právnická osoba, řízení z předložených listin vyplynulo, že , právnická osoba, coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřel s žalovanou dne 13. 12. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytl žalované 38 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit , právnická osoba, za poskytnutí této částky poplatek ve výši 46 048 Kč, sestávající z úroků ve výši 36 636 Kč, poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 7 912 Kč a poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, rovněž pojištění v celkové výši 2 709 Kč. Celkovou dlužnou částku 86 757 Kč se žalovaná zavázala zaplatit v 21 měsíčních splátkách po 4 132 Kč (poslední splátka ve výši 4 117 Kč), a to nejpozději do 4. 9. 2023 (smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 12. 2021 č. , hodnota, ). , právnická osoba, dne 25. 1. 2024 uzavřel s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedl pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 2. 2024 (oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 2. 2024, podacím lístkem ze dne 14. 2. 2024, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2024, výňatkem ze seznamu postoupených pohledávek). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku, žalovaná však na předmětnou pohledávku ničeho neuhradila (výzvou k plnění předcházející žalobě ze dne 14. 2. 2024, podacím lístkem ze dne 14. 2. 2024).5. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila.6. Po právní stránce posoudil soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se podle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu a je tak na místě aplikovat i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. V posuzovaném případě soud shledal důvod pro absolutní neplatnost uvedené smlouvy ve smyslu § 588 o. z., neboť vysoká úplata za poskytnutí úvěru, která byla ve smlouvě sjednána, je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN v případě smlouvy č. , hodnota, ze dne 13. 12. 2021 činí 136,02 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v prosinci 2021 činila 7,91 %. Ve smlouvě byla tedy mnohonásobně vyšší RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ), nikoli více než sedmnáctinásobkem.13. Současně soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Soud zdůrazňuje, že nepostačuje, aby poskytovatel úvěru vyšel pouze z tvrzení žadatele. , právnická osoba, sice vyplnil ohledně žalované zákaznickou kartu, kde uvedla, že bydlí s rodiči, má základní vzdělání, je svobodná, je na mateřské dovolené s jedním dítětem s měsíčním příjmem 10 315 Kč, odhadované měsíční výdaje má 3 000 Kč. Takové zjištění však není dostatečné, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří. Podstata zkoumání úvěruschopnosti spočívá v porovnání příjmů a výdajů žadatele, včetně posouzení jeho celkových majetkových poměrů. Pouhé zjištění uspokojivých výdělkových poměrů žadatele, při absenci šetření výdajové stránky, není dostačující pro řádné posouzení jeho úvěruschopnosti. K obdobným závěrům dospěl též Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, .14. Za této situace je žalovaná, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené svým možnostem. Právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Jedná se o soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů, podle níž má poskytovatel úvěru nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, dohodnuté mezi účastníky nebo určené soudem. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vznikne poskytovateli úvěru až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ).15. Ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a s přihlédnutím k závěrům rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 20. 4. 2022 je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem. Žalovaná se k věci nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala pasivní. Posoudit možnosti žalované vrátit jistinu nebylo možné ani z tvrzení žalobkyně či jí předložených důkazů. Soud v této otázce dospěl k závěru, že spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to zejména vzhledem k výši dlužné jistiny, odpovídá doba splatnosti dlužné částky v délce 30 dnů od právní moci rozsudku.16. V kontextu s výše uvedeným rozhodl soud tak, že uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jisti