22 C 335/2024-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 30. 7. 2024, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 644,06 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 9. 2. 2023 úvěr ve výši 17 400 Kč, který měl být splacen jednorázově do 11. 3. 2023. Podle smlouvy měla žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 960,06 Kč, dále poplatek ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu „Presto“, poplatek za volitelnou službu „Klidné spaní“ ve výši 110 Kč a poplatek za volitelnou službu „Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč. Předmětem žalobního návrhu je tedy pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 17 400 Kč a výše uvedených poplatků v celkové výši 4 264,6 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný neuhradil ničeho, ani přes žalobkyní zaslanou předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, na základě které žalobkyně po posouzení úvěruschopnosti žalovaného převedla na účet žalovaného částku 17 400 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit nejpozději do 11. 3. 2023 s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 960,06 Kč, dále poplatek ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu „Presto“, poplatek za volitelnou službu „Klidné spaní“ ve výši 110 Kč a poplatek za volitelnou službu „Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč (smlouvou o úvěru č. , hodnota, , údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalovaný však porušil své smluvní povinnosti, když částku řádně a včas nevrátil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 3. 2024 s podacím lístkem).5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.6. Po právní stránce posoudil soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se podle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu a je tak na místě aplikovat i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 2. 2023 je absolutně neplatná, neboť vysoká úplata za poskytnutí úvěru, která byla ve smlouvách sjednána, je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN v případě smlouvy č. , hodnota, ze dne 9. 2. 2023 činí 1569,63 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v únoru 2023 činila 9,54 %. Ve smlouvě byla tedy mnohonásobně vyšší RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ).11. Žalobkyni tedy po právu náleží pouze částka 17 400 Kč, odpovídající poskytnutému úvěru, neboť žalobkyně plnila bez právního důvodu a žalovaný je povinen vydat, oč se bezdůvodně obohatil (srov. § 2991 o. z.). Oprávnění účastníků neplatné smlouvy požadovat navrácení plnění, resp. vydání bezdůvodného obohacení, upravuje § 2993 o. z.12. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu v předžalobní upomínce ze dne 24. 3. 2024, jež byla žalovanému odeslána na jeho korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě dne 24. 3. 2024. Podle domněnky doby dojití došla výzva žalovanému dne 27. 3. 2024, přičemž do prodlení se dostal – dle znění výzvy – uplynutím lhůty 3 kalendářních dnů od tohoto data, tj. od 1. 4. 2024.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 406,24 Kč, přičemž tato částka představuje 60,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,32 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19,68 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 867 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 664,06 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.14. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění žalovanou osobu a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t.15. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.16. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.