28 C 305/2024-32 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne , datum, domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému zřízen účet č. , č. účtu, . Dne , datum, uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, kterým žádal o poskytnutí kontokorentu ve výši , částka, . Žalovaný porušil Podmínky pro poskytnutí kontokorentu, proto dne , datum, došlo k zesplatnění kontokorentu. Pohledávka žalobkyně je tvořena nesplacenou jistinou ve výši , částka, a nesplaceným smluvním úrokem ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, , žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 18,9 % za období od , datum, do , datum, , smluvní úrok z prodlení ve výši 15 % ročně a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný dále nezaplatil částku , částka, představující nepovolený debet na účtu č. , č. účtu, . Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne , datum, .1. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 48 odst. 5 sdělení č. 123/2002 Sb. m.s. Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech. Rozhodným právem je české právo v souladu s čl. 48 odst. 2 sdělení č. 123/2002 Sb. m.s.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně i žalovaný ve stanovené lhůtě nereagovali na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému zřízen účet č. , č. účtu, , dne , datum, uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, kterým žádal o poskytnutí kontokorentu ve výši , částka, (rámcová smlouva č. , hodnota, ze dne , datum, , výpis z účtu č. , č. účtu, , formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě č. , hodnota, ). Žalovaný porušil Podmínky pro poskytnutí kontokorentu, proto dne , datum, došlo k zesplatnění kontokorentu (2x Obchodní podmínky žalobkyně, 2x podmínky pro používání kontokorentu, přehled čerpání a splácení kontokorentu, zesplatňující dopis ze dne , datum, , podací arch ze dne , datum, ). Žalovanému vznikl nepovolený debet na účtu č. , č. účtu, ve výši , částka, (2x ceník žalobkyně, výpis z účtu č. , č. účtu, ). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku dne , datum, (zesplatňující dopis ze dne , datum, , podací arch ze dne , datum, ).5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut kontokorentní úvěr ve výši , částka, , který se zavázal splácet s úrokem ve výši 18,9 % ročně. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil.10. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).11. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne , datum, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.12. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z.13. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ).14. Sjednaný smluvní úrok ve výši 18,9 % je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl.15. Ze smlouvy č. , hodnota, a obchodních podmínek žalobkyně vyplývá, že žalovaný mohl disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku, a když se dostal do minusu, měl zaplatit příslušnou částku do pěti pracovních dnů od vyzvání žalobkyní k zaplacení. Žalovaný tedy nakládal s penězi na účtu v rozporu s § 2664 o. z.16. Žalovaný poskytnutý úvěr do data splatnosti neuhradil, tudíž se dostal dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle zaplacení úvěru i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobce (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).17. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal zcela úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Náklady potřebné k účelnému uplatňování práva žalobkyně proti žalovanému představuje zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, dle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, a , částka, (2x , částka, za učiněné úkony výzva k plnění a návrh ve věci samé) jako paušální náhrada nákladů podle § 1 odst. odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb, tj. náklady v celkové výši , částka, .19. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.