28 C 49/2025-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných 5. dne v měsíci, žalovaný se navíc zavázal hradit úrok ve výši 7,99 % ročně. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně proto zesplatnila úvěr ke dni , datum, . Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši , částka, , řádného úroku ve výši , částka, a úroku z prodlení ve výši , částka, . Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku dne , datum, .2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 17 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Rozhodným právem je české právo v souladu s čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, , žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, měsíčně s úrokem ve výši 7,99 % ročně (smlouva o úvěru ze dne , datum, , výpis z úvěrového účtu č. , č. účtu, , výpis z účtu č. , č. účtu, ). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas a dostal se do prodlení se třemi splátkami, proto došlo k zesplatnění úvěru žalobkyní ke dni , datum, (historický výpis úvěru, stav úvěru v minulosti, upomínka ze dne , datum, , upomínka ze dne , datum, , výzva k okamžitému splacení dluhů ze dne , datum, ). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne , datum, (předžalobní upomínka ze dne , datum, ).6. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 2395 o. z. úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , který se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, měsíčně s úrokem ve výši 7,99 % ročně. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil.11. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).12. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne , datum, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.13. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z.14. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ).15. Sjednaný smluvní úrok ve výši 7,99 % je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl.16. Žalovaný dlužnou částku do data splatnosti nezaplatil, tudíž se dostal dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario), kdy soud výrokem II. zamítl část úroku z prodlení, která převyšovala sazbu stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, představující , částka, za každý ze dvou úkonů (předžalobní upomínka, podání návrhu na zahájení řízení) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.18. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a náhrada nákladů řízení byla přiznána na zákonné platební místo, tj. k rukám zástupce žalobkyně ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.