34 C 51/2025-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že účastníci spolu dne , datum, uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Žalovaný byl oprávněn čerpat revolvingový úvěr opakovaně, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Úvěrový rámec činil , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuálního úvěrového rámce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci. Žalovaný během trvání úvěru čerpal částku , částka, a uhradil částku , částka, . Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, proto došlo k zesplatnění úvěru žalobkyní ke dni , datum, , kdy byl žalovaný vyzván zesplatňujícím dopisem k úhradě celého nesplaceného úvěru. Žalovaná částka se skládá z nezaplacené jistiny ve výši , částka, , poplatků za vedení účtu , částka, , poplatků za pojištění ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, a smluvních pokut ve výši , částka, . Žalobkyně dále žádala kapitalizovaný úrok ve výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, , úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z částky , částka, od , datum, do , datum, částkou , částka, a dále od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná ve stanovené lhůtě nereagovala na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž byl oprávněn čerpat revolvingový úvěr opakovaně, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce ve výši , částka, a zavázal se úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuálního úvěrového rámce, splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci. Sjednaný úrok představoval 26,28 % ročně a RPSN 29,7 %. Ve smlouvě dále bylo sjednáno pojištění pro případ neschopnosti splácet ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru. Dále byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši , částka, v případě opoždění se zaplacením splátky. Dále mezi stranami bylo sjednáno oprávnění žalobkyně zesplatnit smlouvu v případě prodlení žalovaného s 2 a více splátkami či pokud splátku neuhradí po dobu delší než 3 měsíce. Mezi stranami byl též sjednán poplatek za vedení účtu ve výši , částka, měsíčně (smlouva č. , hodnota, , metodika posouzení úvěruschopnosti, karta klienta, NRKI zpráva, úvěrové podmínky žalobkyně). Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, proto došlo k zesplatnění úvěru žalobkyní ke dni , datum, (výpis čerpání, splátek a úhrad, zesplatňující dopis ze dne , datum, , podací arch ze dne , datum, ). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku dne , datum, (předžalobní upomínka ze dne , datum, , podací arch ze dne , datum, ).5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.10. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o revolvingovém úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši , částka, , který se zavázal splácet s úrokem ve výši 26,28 % ročně. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta v případě prodlení se zaplacením splátky dle § 2048 odst. 1 o. z. Ve smlouvě bylo dále sjednáno pojištění schopnosti splácet dle § 2758 a násl. o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil. Žalovaný čerpal částku , částka, a uhradil částku , částka, , i přes upomínání žalobkyně. Z důvodu prodlení s úhradou splátek vznikla žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu v celkové výši , částka, . Žalovaný dále nezaplatil 3 splátky pojistného po , částka, v celkové výši , částka, dle § 2758 o. z. a sjednaný poplatek za vedení účtu v celkové výši , částka, .11. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).12. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.13. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z.14. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).15. Sjednaný smluvní úrok 26,28 % je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl. Jelikož žalobkyně požadovala úrok ve výši 12,75 % za dobu od , datum, do zaplacení, soud v tomto rozsahu rozhodl vázán návrhem žalobkyně.16. Žalovaná poskytnutý úvěr do data splatnosti neuhradila, tudíž se dostala dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle zaplacení úvěru i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.17. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního