59 C 97/2025-14 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 770 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s její právní předchůdkyní (společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, ) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které mu byla poskytnuta částka 10 000 Kč, vedle které se žalovaný zavázal zaplatit poplatky ve výši 7 770 Kč. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. Dlužnou částku žalovaný do dnešního dne neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , přičemž pravomoc českých soudů je dána na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, , o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 odst. 2 tohoto nařízení, ve spojení s čl. IX odst. 1 všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, je rozhodným právem právo české, když si strany toto právo jako rozhodné zvolily.4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, žalovaný byl soudem vyzván, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.5. Na základě předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.6. Dne , datum, uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč, oproti čemuž se žalovaný zavázal tuto částku vrátit do , datum, , a to s úrokem ve výši 40 % z této částky ročně a poplatky ve výši 7 770 Kč. Žalovaný byl o základních informacích týkajících se úvěru informován (zjištěno z této smlouvy a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne). Částka ve výši 10 000 Kč byla žalovanému zaslána na účet téhož dne (zjištěno z potvrzení o předmětné platbě).7. Smlouvou ze dne , datum, byla pohledávka postoupena na žalobkyni (zjištěno z této smlouvy a seznamu postoupených pohledávek). Dne , datum, bylo žalovanému zasláno oznámení o postoupení pohledávky a zároveň byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do tří dnů (zjištěno z tohoto oznámení ze dne , datum, a z předmětného podacího lístku).8. Zjištěný skutkový stav shrnuje soud takto. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvy, na základě kterých mu bylo poskytnuto 10 000 Kč. Vedle vrácení této částky se zavázal k placení úroku 40 % z této částky ročně a zaplacení poplatku 7 770 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni, která dne , datum, zaslala žalovanému výzvu k zaplacení dluhu do tří dnů.9. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru podle shora uvedených ustanovení. Soud dospěl k závěru, že tato smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a to vzhledem k výši úroku.17. Dle databáze ARAD se v době zřizování úvěrů pohybovala obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů okolo 9,5 % ročně. Smluvně sjednaný úrok byl tak více než čtyřnásobný oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž je v rozporu s dobrými mravy úrok, který je byť jen dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004).18. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi Městského soudu v Praze (viz rozsudek ze dne 16. 4. 2019, č. j. 30 Co 61/2019-90, rozsudek ze dne 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99, nebo rozsudek ze dne 12. 11. 2020, č. j. 17 Co 271/2020-112), kdy „ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.“.19. S ohledem na výše uvedené shledal soud smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z., a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Žalobkyni tak nevzniklo právo na zaplacení sjednaných poplatků. Sjednaný úrok ani žalobkyně nepožadovala, to však na povinnosti soudu posoudit smlouvou z hmotněprávního hlediska ničeho nemění.20. Žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy se tak jedná o plnění poskytnuté bez právního důvodu. O tuto částku se tedy žalovaný vůči žalobkyni bezdůvodně obohatil a je povinen ji vrátit. Jelikož žalovaný doposud neuhradil z této částky ničeho, je žaloba co do 10 000 Kč důvodná. Ve zbytku byl návrh žalobkyně zamítnut.21. Úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány dle § 1970 o. z. Výše úroku je dána vládním nařízením č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Splatnost je dána dle výzvy k zaplacení dlužné částky, když se jedná o nárok z bezdůvodného obohacení. Výzva byla žalovanému zaslána dne , datum, . Dle § 573 o. z. je dána vyvratitelná domněnka doby dojití třetí den od odeslání zásilky, výzva tak byla žalovanému doručena dne , datum, . Ve výzvě byla stanovena lhůta k zaplacení v délce 3 dnů a nárok se tak stal splatným dne , datum, .22. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla procesně úspěšná co do 56,30 % uplatňovaného nároku (10 000 z 17 770) a má tak právo na náhradu nákladů v rozsahu 12,60 % (56,30 – 43,70).23. Při plném procesním úspěchu by soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení tvořenou soudní poplatkem ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 400 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), paušální náhradou výdajů stanovenou podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu v částce 100 Kč za každý z výše uvedených úkonů právní služby a 21% DPH ve výši 315 Kč, tedy v celkové výši 2 615 Kč. Při reflektování částečného úspěchu tak soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů částku 330 Kč (12,60 % z 2 615).24. Soud žalobkyni nepřiznal náklady v jí požadované výši. Podaná žaloba je tzv. žalobou formulářovou, neboť je podána na u