6 C 114/2025-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit jí 17 704,32 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazené platby za odběr zemního plynu v odběrném místě na adrese , adresa, v období od 3. 4. 2024 do 6. 8. 2024. Žalovaná do dne podání žaloby nezaplatila ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Vzhledem k tomu, že žalovaná je státním příslušníkem Rumunské republiky, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Jelikož se bydliště žalované nachází na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Účastníci řízení podepsali dne 26. 3. 2024 smlouvu o sdružených službách dodávky zemního plynu č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Smlouvou o dodávkách plynu se žalobkyně zavázala dodávat zemní plyn do odběrného místa na adrese , adresa, , a žalovaná se zavázala uhradit řádně a včas žalobkyni cenu za dodaný plyn a související poplatky. (Smlouvou o sdružených službách dodávky zemního plynu č. , hodnota, ze dne 26. 3. 2024). Žalobkyně žalované vyúčtovala fakturou č. , hodnota, ze dne 16. 8. 2024, splatnou dne 6. 9. 2024, nedoplatek za dodaný zemní plyn ve výši 17 204,32 Kč, a to za období od 3. 4. 2024 do 6. 8. 2024 (fakturou č. , hodnota, ze dne 16. 8. 2024). Dále žalobkyně v souladu s ceníkem nadstandartních služeb a pokut, který je nedílnou součástí smlouvy, požaduje po žalované dvakrát smluvní pokutu ve výši 250 Kč, tj. celkem 500 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 17 704,32 Kč. Předžalobní výzvu zaslala žalované na adresu uvedenou ve smlouvě (předžalobní upomínkou ze dne 14. 2. 2025 včetně podacího lístku).6. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.7. Po stránce právní soud uzavřel, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách plynu ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky plynu, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázala. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodaný plyn právo požadovat po žalované úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedené faktury.8. Žalovaná soudu neprokázala, že by žalovanou částku žalobkyni uhradila, soud tedy žalobě v tomto rozsahu vyhověl.9. Soud zamítl žalobu co do částky 1 200 Kč, neboť dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze požadovat náklady spojené s uplatněním pohledávky pouze v případě, že se jedná o závazek mezi podnikateli. Žalobkyně však smlouvu o sdružených dodávkách zemního plynu uzavřela s žalovanou jako fyzickou osobou.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení téměř zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 704,32 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.11. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění žalovanou osobu a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t.