6 C 330/2024-37 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 253 472,36 Kč s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení a úrok. Mezi účastníky řízení byla dne 6. 4. 2021 uzavřena rámcová smlouva č. , hodnota, na základě níž byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne 3. 3. 2023 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, na jehož základě žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 300 000 Kč, který mu žalobkyně poskytla dne 7. 3. 2023. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 15,4 % ročně a splátek pojistného, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 8 000 Kč. První splátka se stala splatnou dne 20. 4. 2023. Žalovaný uhradil splátky v období dubna 2024 až ledna 2024 a v únoru 2024 částku ve výši 17,03 Kč. Dlužná částka tak činila v jistině 253 472,36 Kč. Dne 22. 4. 2024 došlo k zesplatnění úvěru. Na příslušenství žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 15,4 % ročně z částky 253 472,36 Kč od 22. 4. 2024 do 20. 5. 2024, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně 253 472,36 Kč od 2. 5. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 253 472,36 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 9 611,32 Kč. Žalovaný na výše specifikovaný dluh žalobkyni již neuhradil ničehož.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalovaný je státním příslušníkem Uzbekistánu s bydlištěm v České republice. Pravomoc českého soudu je dána v souladu se Smlouvou mezi Českou republikou a Republikou Uzbekistán o právní pomoci a právních vztazích v občanských a trestních věcech. (sdělení MZV č. 133/2003 Sb. m. s.).4. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.5. Soud na základě provedeného dokazování, když vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila pouze žalobkyně, důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr:6. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 6. 4. 2021 rámcovou smlouvu č. , hodnota, včetně dodatku č. , hodnota, ze dne 3. 3. 2023, na základě kterého byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč, a dodatku č. , hodnota, ze dne 19. 7. 2023, na základě kterého byl odebrán produkt pojištění schopnosti splácet úvěr (prokázáno rámcovou smlouvou ze dne 6. 4. 2021 č. , hodnota, , dodatkem č. , hodnota, ze dne 3. 3. 2023, dodatkem č. , hodnota, ze dne 19. 7. 2023, obchodními podmínkami žalobkyně účinnými od 3. 11. 2020 a obchodními podmínkami žalobkyně účinnými od 20. 4. 2024, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, podmínkami pro užívání úvěru účinnými ode dne 31. 10. 2018 a výpisem z běžného účtu ze dne 7. 3. 2023). Žalovaný měl na úvěr hradit splátky ve výši 8 000 Kč měsíčně, a to ke 20. dni v měsíci, (prokázáno dodatkem č. , hodnota, ze dne 3. 3. 2023). Žalovaný splátky od 20. 4. 2023 do 20. 1. 2024 řádně platil, na splátku dne 20. 2. 2024 si žalobkyně započetla částku ve výši 17,03 Kč. Žalovanému tak zbylo na jistině uhradit částku ve výši 253 472,36 Kč (prokázáno přehledem plateb úvěru , IBAN, ). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 22. 4. 2024 (prokázáno výzvou k zaplacení dluhu dne 22. 4. 2024).7. Žalovaný byl před uzavřením dodatku č. , hodnota, zaměstnán jako řidič s průměrnou čistou měsíční mzdou ve výši 31 983 Kč, a to na dobu neurčitou (prokázáno potvrzením o výši příjmů žalovaného ze dne 6. 3. 2023). Žalovaný žalobkyni též v minulosti požádal o poskytnutí úvěru, a to ve výši 5 000 Kč ve dnech 6. 4. 2021 a 2. 4. 2022 a o částku 50 000 Kč dne 2. 4. 2022, přičemž tyto žádosti byly zamítnuty (prokázáno přehledem žádostí o úvěr a úvěrovou zprávou ze dne 3. 3. 2023).8. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.11. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru, když v řízení nebylo prokázáno jakékoliv zkoumání výdajové stránky žalovaného, a to ani za situace, kdy žalobkyně v minulosti po 3x zamítla žádost žalovaného o úvěr v nominálně nižší hodnotě. Žalobkyně v žalobním návrhu pouze obecně tvrdila, že po podání žádosti o úvěr byla posouzena platební schopnost žalovaného, ničeho bližšího však netvrdila a žádné důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti, zejména pak výdajové stránky, žalovaného nepředložila, a to ani po poučení soudem dle § 118a o. s. ř.12. Žalobkyně má povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Je nutné, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru při poskytování úvěrů zkoumal přiměřen