6 C 418/2024-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 42 240 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že ve dne 11. 8. 2023 až 29. 8. 2023 byla narozenému dítěti žalované nezl. , jméno FO, , nar. 11. 8. 2023, poskytnuta zdravotní péče žalobkyní. Nezl. , jméno FO, nebyla zdravotně pojištěna v ČR v rámci veřejného zdravotního pojištění. Za zdravotní péči poskytnutou nezl. dítěti žalované vznikly žalobkyni náklady v celkové výši celkem 42 240 Kč, které byly žalované vyúčtovány dokladem č. 723983/23, se splatností dne 15. 12. 2023. Žalovaná za poskytnutou péči neuhradila ničeho, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Vzhledem k tomu, že žalovaná je státním příslušníkem Slovenské republiky, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Jelikož se bydliště žalované nachází na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.5. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně je samostatnou státní příspěvkovou organizací zřízenou rozhodnutím Ministerstva vnitra a je poskytovatelem zdravotních služeb v souladu s ust. § 2 odst. 1 ust. § 111 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (prokázáno Věstníkem Ministerstva zdravotnictví ČR ročník 2022). Žalované a její narozené , rodné přijmení, . dceři byla ve dnech 11. 8. 2023 až 29. 8. 2023 poskytnuta zdravotní péče (prokázáno informovaným souhlasem s poskytnutím zdravotních služeb ze dne 11. 8. 2023, souhlasem pacienta s hospitalizací ze dne 11. 8. 2023 a fakturou č. 723983/23 ze dne 15. 11. 2023 včetně přílohy – seznamu provedených úkonů). Nezl. dcera žalované nebyla zdravotně pojištěna v ČR v rámci veřejného zdravotního pojištění, za poskytnutou zdravotní péči proto žalobkyně dne 15. 11. 2023 žalované vystavila fakturu č. 723983/23 na částku 42 240 Kč, splatnou dne 15. 12. 2023 (prokázáno ověřením platnosti pojištění ze dne 11. 8. 2023 a fakturou č. 723983/23 ze dne 15. 11. 2023). Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky (prokázáno upomínkami z dní 5. 4. 2024 a 19. 4. 2024 včetně podacího lístku).6. Rozhodným právem je v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české.7. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle ust. § 2636 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která upravují smlouvu o péči o zdraví a podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o péči o zdraví pro ni a její nezl. dceru , jméno FO, , na základě které poskytla žalobkyně nezl. dceři žalované jako pacientce, která není účastníkem zdravotního pojištění ve smyslu zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, nezbytné ošetření, které vyúčtovala částkou 42 240 Kč. Žalovaná porušila svou povinnost a za poskytnutou péči neuhradila ničeho, ani neprokázala, že by byla její dcera v daném období pojištěna, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku.8. S ohledem na to, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Pokud jde o příslušenství pohledávky ve formě úroků z prodlení, postupoval soud dle ust. § 1968 a § 1970 o. z., dle kterých dlužník, který je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je povinen platit úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s počátkem prodlení ode dne následujícího splatnosti vyúčtovaných služeb dle výše uvedené faktury.9. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že smlouva byla uzavřena před narozením nezl. dítěte žalované, tedy v době, kdy tato neměla právní subjektivitu, ovšem i kdyby ji měla je pasivně legitimována žalovaná, a to v souladu se závěry Ústavního soudu uvedenými v rozhodnutí sp.zn. Pl. ÚS 36/11 ze dne 20. 6. 2013 k výkladu ustanovení Úmluvy o právech dítěte.10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, uhradila soudní poplatek dle Položky 2. bodu 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů ve výši 1 690 Kč a elektronický platební rozkaz nebyl vydán, soud pokračoval v řízení. Soud tedy vyzval žalobkyni ve výroku II., aby doplatila soudní poplatek ve výši 422 Kč dle položky 2 bod 2. Sazebníku soudních poplatků.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 890 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 312 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.