6 C 428/2023-74 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku uvedenou v záhlaví spolu s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi žalovaným a , právnická osoba, ., IČ , IČO, . se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, byla dne 7. 2. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 6,99 % ročně z dlužné částky formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 781 Kč. Jelikož žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas zesplatnila jej mu právní předchůdkyně žalobkyně celý, a to dopisem ze dne 29. 4. 2023. Následně právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to s účinností ke dni 1. 7. 2023. Pohledávka za žalovaným ke dni postoupení činila: jistinu ve výši 287 202,90 Kč, připsané úroky úvěru ve výši 3 512,90 Kč, poplatky ve výši 3 197,69 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 299,70 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem Rumunské republiky, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Jelikož se bydliště žalovaného nachází na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).4. Žalovaný k jednání soudu konaného dne 12. 4. 2024 nedostavil, ani se z něj neomluvil. Soud věc projednal v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), kdy při svém rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.5. Na základě provedeného dokazování, když vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila pouze žalobkyně, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr:6. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 7. 2. 2022 smlouvu o úvěru, jíž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 300 000 Kč a žalovaný se zavázal předmětnou částku žalobkyni vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 781 Kč až do úplného splacení, kdy první splátka se stala splatnou dne 15. 3. 2022. Úroková sazba byla sjednána ve výši 6,99 % p.a. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a její sazebník (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 7. 2. 2022, ceníkem pro soukromou klientelu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 22. 1. 2022, všeobecnými obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně platné od 31. 8. 2020 a záznamem o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací ze dne 7. 2. 2022). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 300 000 Kč (prokázáno podklady pro soudní řízení stran žalovaného). Žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas, a proto i k tomuto právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně vyzývala, až celou dlužnou částku zesplatnila dne 29. 4. 2023. Dlužná částka jistiny činila 287 202,90 Kč (prokázáno poslední výzvou k úhradě ze dne 28. 3. 2023, výzvou ze dne 30. 4. 2023 a podklady pro soudní řízení stran žalovaného).7. Před uzavřením smlouvy o úvěru (období od ledna 2021 do ledna 2022) žalovaný dosahoval výdělku kolem 30 000 Kč čistého měsíčně, kdy na bankovní účty č. , č. účtu, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , č. účtu, byly průměrně pravidelně odesílány částky kolem 20 000 Kč měsíčně. Žalovaný bydlen v nájmu v domácnosti o dvou osobách. Žalovaný v rozhodném období dosahoval následujících zůstatků na bankovním účtu: leden 2021 +535,05 Kč, únor 2021 +950,26 Kč, březen 2021 +2 397,64 Kč, duben 2021 +3 073,05 Kč, květen 2021 +2 322,76 Kč, červen 2021 +264,15 Kč, červenec 2021 –29,31 Kč, srpen 2021 +1 509,29 Kč, září 2021 +2 924,99 Kč, říjen 2021 -2,54 Kč, listopad 2021 + 1230,90 Kč, prosinec 2021 +935,28 Kč a leden 2022 +1 341,66 Kč (prokázáno výpisem z běžného účtu žalovaného za období od 1. 1. 2021 do 31. 1. 2022 a žádostí o poskytnutí úvěrového produktu).8. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena dne 1. 7. 2023 (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023, včetně seznamu postoupených pohledávek, přílohou č. , hodnota, potvrzením zaplacené kupní ceny, dohodou o úplatě ze dne 30. 6. 2023 a oznámením o postoupení pohledávky, včetně podacího lístku ze dne 19. 7. 2023).9. Žalovaný byl žalobkyní dne 12. 9. 2023 úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění se skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 12. 9. 2023, včetně podacího lístku z téhož dne).10. Z dalších v řízení provedených důkazů (posouzení úvěruschopnosti žalovaného stran právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 7. 2. 2022) soud nezjistil, žádné pro řízení rozhodné skutečnosti.11. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:12. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.14. Soud s ohled