8 C 324/2024-46 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 10. 9. 2024 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 118 801,90 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 254 100 Kč z titulu neuhrazeného podnájemného žalovanou za měsíce leden až srpen 2021. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 28. 7. 2022, č.j. , spisová značka, bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Tento rozsudek byl odvoláním žalované změněn rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 30. 5. 2023, č.j. , spisová značka, tak, že žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta a žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 118 801,90 Kč. Žalobkyně v souladu s rozsudkem odvolacího soudu k výzvě právního zástupce žalované náklady řízení uhradila, a to na bankovní účet. Žalobkyně následně rozsudek odvolacího soudu napadla včasným dovoláním a Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 19. 6. 2024, č.j. , spisová značka, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V návaznosti na tento rozsudek vyzvala žalobkyně žalovanou k vrácení nákladů řízení jako bezdůvodného obohacení, neboť právní důvod, na základě kterého žalobkyně žalované plnila, odpadl. Žalovaná však žalobkyni bezdůvodné obohacení nevydala, a to ani po zaslání předžalobní upomínky.2. Žalovaná podala proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor a k žalobě se následně vyjádřila tak, že se žalovaná přijetím náhrady nákladů nemohla bezdůvodně obohatit, neboť její nárok na uhrazení těchto nákladů vyplynul z rozsudku. Pakliže Nejvyšší soud uložil soudu druhého stupně, aby znovu rozhodl i o nákladech původního řízení, nemohla se tato povinnost vztahovat na náklady pravomocně ukončeného řízení o žalobě na zaplacení žalované částky, jelikož náklady tohoto řízení jí již byly žalobkyní uhrazeny. Žalovaná má za to, že na straně žalobkyně absentuje aktivní věcná legitimace. Žalovaná přijala žalovanou částku v souladu s pravomocným rozhodnutím soudu, přičemž doposud ve věci nebylo vydáno rozhodnutí, které by bylo v její neprospěch. Tudíž nelze mít za to, že by žalovaná přijala a držela žalovanou částku bez spravedlivého důvodu a do jejího neúspěchu ve věci samé tedy není povinna částku vydat. Vzhledem k tomu, že uhrazené náklady řízení byly použity na zaplacení advokátních poplatků, není možné tuto situaci považovat za obohacení ve smyslu § 2991 o.z. Majetkový stav žalované se nezvýšil, protože prostředky byly určeny na pokrytí výdajů, které již byly vynaloženy. Žalovaná dále navrhla, aby soud s ohledem na pokračování řízení před Krajským soudem v , adresa, , řízení přerušil.3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy.4. Z rozsudku Okresního soudu , adresa, , sp. zn. , spisová značka, bylo zjištěno, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 254 100 Kč s příslušenstvím a náklady řízení z titulu dlužného podnájemného z podnájemní smlouvy o podnájmu prostor sloužících podnikání.5. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, , sp. zn. , spisová značka, bylo zjištěno, že Krajský soud v , adresa, změnil rozhodnutí Okresního soudu , adresa, , a to tak, že žalobu zamítl s tím, že podnájemní vztah skončil uplynutím výpovědní doby po podané výpovědi a po skončení podnájemního vztahu žalobkyně nemá nárok na zaplacení podnájemného a povinnost uhradit náklady řízení stanovil žalobkyni.6. Z rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. , spisová značka, bylo zjištěno, že Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v , adresa, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Uvedl, že se odvolací soud odchýlil od judikatury, posoudil-li předmětné ujednání smlouvy bez dalšího tak, že žalovaná byla oprávněna podnájem nebytových prostor předčasně ukončit bez uvedení důvodu, aniž by obsah tohoto ujednání vyložil, mimo jiné i za účelem zjištění, jakých právních účinků účastníci sledovali sjednáním výpovědních důvodů „stanovených občanským zákoníkem“. V novém rozhodnutí soud rozhodně nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení.7. Po takto provedeném dokazování zjistil soud tento skutkový stav. Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Lounech se žalobkyně domáhala zaplacení částky 254 100 Kč s příslušenstvím z titulu podnájemní smlouvy a neuhrazeného podnájemného žalovanou. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 28. 7. 2022, č.j. , spisová značka, bylo žalobě plně vyhověno. K odvolání žalované Krajský soud v , adresa, rozsudkem ze dne 30. 5. 2023, č.j. , spisová značka, rozsudek změnil tak, že žalobu zcela zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 118 801,90 Kč. Žalobkyně tyto náklady žalované zaplatila na účet. Následně podala žalobkyně dovolání, kdy rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2024, č.j. , spisová značka, rozsudek Krajského soudu v , adresa, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V novém rozhodnutí byla soudu, pokud jde o náklady řízení, uložena povinnost rozhodnout znovu i o nákladech původního řízení.8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:9. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 občanského zákoníku (dále jen o.z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Žalovaná navrhovala řízení přerušit podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř., dle něhož, pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět. Soud však shledal přerušení řízení neúčelným, kdy soud má pravomocná rozhodnutí a přerušením řízení by docházelo ke zbytečným průtahům, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto řízení, že se řízení nepřerušuje.11. Pokud jde o posouzení věci samé, mezi stranami je nesporné, jaká rozhodnutí byla ve věci vydána (rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 28. 7. 2022, č.j. , spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 30. 5. 2023, č.j. , spisová značka, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2024, č.j. , spisová značka, ), a jak byla věc jednotlivými soudy posouzena. Stejně tak není sporu o tom, že žalobkyně uhradila žalované náklady řízení v částce 118 801,90 Kč, které jsou předmětem řízení, a to na základě výše uvedeného rozsudku Krajského soudu v , adresa, . Nejvyšší soud uložil Krajskému soudu v , adresa, , aby ve věci po zrušujícím rozhodnutí znovu rozhodl i o nákladech původního řízení.12. Žalovaná namítá, že se nemohla bezdůvodně obohatit, když náklady řízení byly plněny na základě rozsudku Krajského soudu v , adresa, . Povinnost, kterou soudu uložil Nejvyšší soud, se nemohla vztahovat na náklady pravomocně ukončeného řízení, jelikož náklady byly již uhrazeny. Doposud ve věci po vrácení Krajskému soudu v , adresa, nebylo vydáno rozhodnutí, které by bylo v neprospěch žalované. Tudíž nelze mít za to, že by žalovaní přijala a držela žalovanou částku bez spravedlivého důvodu a do jejího neúspěchu ve věci tedy není povinna částku vydat.13. K námitkám žalované soud podotýká, že se s těmito nemůže ztotožnit. Rozhodnutím Krajského soudu v , adresa, byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, kdy tato dané náklady řízení zaplatila. Nejvyšší soud pak rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, zrušil a uložil tomuto soudu rozhodnout nově i o nákladech původního řízení. Pakliže žalobkyni plnila náhradu nákladů řízení na základě rozhodnutí soudu, které bylo zrušeno, vzniklo na straně, které plnila, bezdůvodné obohacení. Nejvyšší soud jednoznačně, jak již bylo uvedeno, uložil odvolacímu soudu povinnost nově rozhodnout i o nákladech původního řízení. Tímto povinnost žalobkyně byla zrušena a žalovaná je tudíž dle § 2991 o.z. vrátit žalobkyni to, co plnila, když plnila z právního důvodu, který odpadl. Relevantní není ani námitka žalované, že bylo plněno na náklady, které vznikly, když se jednalo o úkony, které advokát již vykonal, a tudíž se žalovaná nijak neobohatila – žalobkyně totiž žalované náklady nahradila, a to na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které však bylo zrušeno. Tento názor soudu je podpořen ustálenou soudní praxí (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. , spisová značka, ).14. S ohledem na výše uvedené soud shledal žalobu žalobkyně jako důvodnou, a proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok