9 C 367/2024-99 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se na žalovaném domáhá zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Uvedl, že je vlastníkem pozemků parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, (dále též jen „pozemky“), které jsou částí pozemku tehdejšího zemského statku č. k. , Anonymizováno, , adresa, , obec , adresa, . Dne , Anonymizováno, ./, datum, byla uzavřena smlouva o stavebním právu mezi Zemským správním výborem pro , adresa, jménem fondu českých zemských statků, zastupujícím zemi Českou a Družstvem pro postavení úřednických a dělnických domků, zapsaným společenstvem s ručením omezeným v , adresa, . Předmětem této smlouvy bylo zřízení práva stavby na části pozemku tehdejšího zemského statku č. k. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v , adresa, , obec , adresa, , za účelem stavby budov s byty pro bytové potřeby členů družstva. Právo stavby bylo zřízeno na dobu 80 let. V článku 18 této smlouvy bylo sjednáno, že po zániku práva stavby uplynutím doby jeho trvání, tedy od , datum, , přestanou být předmětné budovy s byty součástí práva stavby a stanou se součástí předmětného pozemku, tedy vlastníkem budov se stane země , adresa, , respektive její nástupce, kterým je žalobce, a to dle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí; žalobce je jako vlastník pozemků zapsán v katastru nemovitostí. Dle tvrzení žalobce užíval žalovaný uvedené pozemky bez právního důvodu v období , datum, až , datum, , čímž se bezdůvodně obohatil o žalovanou částku, která dle žalobce odpovídá výši obvyklého nájemného v daném místě a čase. Žalobce proto zaslal žalovanému předpis náhrady za faktické užívání nemovitostí ze dne , datum, , jenž byl žalovanému doručen dne , datum, , a vyzval žalovaného, aby ve lhůtě do 30 dnů od doručení žalobci uhradil částku ve výši , částka, . Žalobce poukázal na rozsudky Městského soudu v Praze ze , datum, kterých odvolací soud vyslovil názor, že pro přechod příslušných pozemků v katastrálním území , adresa, do vlastnictví žalobce, k nimž bylo smlouvou zřízeno právo stavby, byly splněny všechny (tři) podmínky uvedené v § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. a žalobce je vlastníkem příslušných pozemků. Odkázal také na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne , datum, , , Anonymizováno, dále poukázal na řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, mezi týmiž účastníky (o určení vlastnického práva ke stavbě stojící na výše uvedených pozemcích), odkázal na listinné důkazy z tohoto spisu a navrhl jeho připojení. Ačkoliv žaloba na určení vlastnického práva ke stavbě č. p. 271 v k. ú. , adresa, byla v řízení sp. zn. , Anonymizováno, , poukázal na nejednotnost závěrů Městského soudu v Praze a setrval na svém názoru, že všechny podmínky uvedené v § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. k přechodu vlastnického práva k pozemkům na žalobce byly splněny a žalobce je aktivně věcně legitimován k vymáhání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků vůči žalovanému.2. Při jednání dne , datum, žalobce uvedl, že pokud by nebyl vlastníkem předmětných pozemků na základě zákona č. 172/1991 Sb., stal se vlastníkem těchto pozemků na základě vydržení či mimořádného vydržení. Uvedl, že vlastnické právo k předmětným pozemkům bylo ve prospěch žalobce zapsáno do katastru nemovitostí v roce 2002. Česká republika nepopírala svůj faktický či právní nezájem na dotčených pozemcích a nijak se nedožadovala žádných právních nároků vyplývajících z vlastnického práva. Žalobce má za to, že Česká republika sama měla po celou dobu, to je od roku 1991 za to, že vlastníkem předmětných pozemků je žalobce. Z logiky věci potom vyplývá, že s předmětnými pozemky hospodařil žalobce, neboť prokazatelně nebylo jiného subjektu, který by s nimi hospodařil. To navíc za situace, kdy žalobce byl právním nástupcem národních výborů. Žalobce se ve vztahu k dotčeným pozemkům choval s péčí řádného hospodáře, což je soudu známo i z jeho vlastní činnosti, to je z podávání žalob žalobcem v obdobných sporech, jako je tento. Žalobce po vlastnících nemovitostí, které stojí na předmětných pozemcích, požadoval bezdůvodné obohacení, které těmto vlastníkům vzniklo tím, že užívali předmětné pozemky bez právního důvodu. Za tímto účelem nechal žalobce vypracovat znalecký posudek a právo na bezdůvodné obohacení opakovaně vymáhal i soudně, a to za různá dlužná období. K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající 10 let, přičemž uplynula doba dvojnásobně dlouhá. Vydržitel mimořádně vydrží vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se prokáže nepoctivý úmysl. Žalobce byl jako vlastník nemovitostí evidován v katastru nemovitostí po dobu přesahující 20 let, po celou tuto dobu pozemky sám evidoval, pozemky byly zahrnuty v inventarizaci majetku. Žalobce v pozici vlastníka vystupoval i před vlastníky staveb, které byly na pozemcích zřízeny a vlastníci těchto staveb s žalobcem, jakožto s vlastníkem, komunikovali, a nijak po celou dobu jeho vlastnické právo nerozporovali. Vlastníci staveb žalobce dokonce žádali o koupi těchto pozemků. U žalobce tedy nelze uvažovat o tom, že by se jednalo o držbu s nepoctivým úmyslem a došlo k naplnění všech podmínek přinejmenším mimořádného vydržení.3. Žalovaný uvedl, že žalobce není ve věci aktivně věcně legitimován, a navrhl zamítnutí žaloby. Žalobce není vlastníkem předmětných pozemků. Nesplnil zákonné podmínky přechodu vlastnictví dle zákona č. 172/1991 Sb. a pozemky zůstaly a jsou ve vlastnictví České republiky. K přechodu majetku z vlastnictví státu do vlastnictví obcí by bylo zapotřebí nejen existence vlastnického práva státu a formální existence práva na hospodaření svědčící žalobci ke dni , datum, , ale též aby žalobce s majetkem ke dni účinnosti zákona reálně hospodařil, což splněno nebylo. Rovněž uvedl, že pozemky ani nebyly právně způsobilé k přechodu z vlastnictví České republiky na žalobce, a to z důvodu vyplývajícího z § 2 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 4 odst. 1 písm. a) zákona 172/1991 Sb., jelikož stavební právo představuje „právo osobního užívání“ a pozemky, ke kterým bylo takové právo zřízeno, byly z přechodu na obce zákonem výslovně vyjmuty. K tomu žalovaný poukázal na rozhodnutí , Anonymizováno, Co se týče vydržení či mimořádného vydržení, žalovaný uvedl, že žalobce s pozemky nikdy fakticky nehospodařil, byly na něj pouze evidovány v katastru nemovitostí, což (tzv. knihovní držba) nemůže založit vydržení, ani mimořádné vydržení. Na pozemcích fakticky hospodařil žalovaný.4. Účastníci učinili při jednání soudu dne , datum, nesporným, že do dne účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, byl vlastníkem předmětných pozemků parcelní číslo , hodnota, a , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, stát.5. Dále učinili nesporným, že na části pozemků tehdejšího zemského statku č. k , Anonymizováno, v , adresa, , obec , adresa, , bylo za účelem stavby budov s byty pro potřebu členů družstva zřízeno smlouvou dne , datum, stavební právo na dobu 80 let. Stranami smlouvy byly Zemský správní výbor v Čechách a Družstvo pro postavení úřednických a dělnických domků. Část pozemku tehdejšího zemského statku č. k , adresa, , obec , adresa, , ke které bylo smlouvou zřízeno stavební právo, je v současné době tvořena pozemkem parcelní číslo , hodnota, , na kterém se nachází stavba číslo popisné , Anonymizováno, , a pozemkem parcelní číslo , hodnota, , vše v k. ú. , adresa, .6. Ostatní skutečnosti zůstaly mezi účastníky sporné, zejména potom aktivní věcná legitimace žalobce.7. Soud dospěl na základě nesporných skutečností a tvrzení účastníků k závěrů, že ve věci je možno rozhodnout již na tomto základě. Z tohoto důvodu soud zamítl jako nadbytečné veškeré důkazní návrhy, jelikož i tehdy, pokud by žalobce prokázal všechna svá tvrzení, nemohl být s žalobou úspěšný, a to na základě následujících důvodů vyplývajících z právního posouzení věci.8. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb.: „do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni , datum, příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce a v hlavním městě Praze též na městské části, pokud obce a v hlavním městě Praze též městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily“.9. Dle § 4 odst. 1) písm. a) zákona č. 172/1991 Sb.: „Do vlastnictví obcí nepřecházejí tyto věci z vlastnictví České republiky: a) pozemky, k nimž bylo zřízeno právo osobního užívání a pozemky, které byly k tomuto účelu přiděleny“.10. Co se týče právního posouzení věci, soud se zcela ztotožňuje s právním názorem Městského soudu v Praze (viz rozhodnutí uvedená níže), že právo stavby zřízené smlouvou (mezi Zemským správním výborem v Čechách a Družstvem pro postavení úřednických a dělnických domků) dne , datum, na dobu 80 let jako právo věcné na předmětných pozemcích odpovídá z