10 C 49/2021-57 — Okresní soud v Písku

1. Navrhovatel se domáhal rozvodu s odůvodněním, že manželství bylo uzavřeno dne 1. 10. 2010 v městě [anonymizováno] v [anonymizováno] republice, z manželství se dne 28. 3. 2013 narodila dcera. V průběhu manželství došlo k rozvratu a v lednu 2018 se manželka s dcerou od navrhovatele odstěhovaly. Od té doby spolu manželé nežijí a manželství je pouze formálním svazkem. Účastníci se rozhodli vzniklou situaci řešit rozvodem. Manželka s návrhem na rozvod manželství souhlasila. Účastníci následně shodně uvedli, že mají státní příslušnost [anonymizováno] republiky, nemají žádný majetek ve společném vlastnictví, a proto neuzavřeli dohodu o jeho rozdělení. 2. Jelikož oba manželé jsou státními občany [anonymizováno] republiky (podle evidence základních registrů jsou též občany [anonymizováno] republiky) soud zkoumal svoji pravomoc projednat a rozhodnout věc a dospěl k závěru, že je dána dle čl. 27 odst. 1 věta druhá Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních č. 95/1983 Sb. ze dne 12. 8. 1982, neboť oba manželé měli v době podání návrhu bydliště na území České republiky. Podle čl. 26 odst. 1 citované smlouvy se rozvod řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době podání návrhu, a proto soud ve věci aplikoval zákon o rodině č. 1316 ze dne 26. 10. 2000, ve znění pozdějších předpisů, [anonymizováno] republiky. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Z oddacího listu vystaveného v [anonymizováno] republice (následně byl vystaven oddací list též v [anonymizováno] republice), ve spojení s účastnickými výslechy manželů vyplývá, že dne 1. 10. 2010 uzavřeli na Matričním úřadu obvodu Centru [územní celek], [anonymizováno] republika, manželství, které dosud trvá, avšak účastníci spolu cca 4 roky nežijí a nemají zájem obnovit manželské soužití. Oba účastníci shodně potvrdili, že mají každý jiného partnera a nemají společný majetek, proto nežádali soud o jeho vypořádání. Z rodného listu dosud nezletilé dcery účastníků bylo zjištěno, že se účastníkům narodila dne 28. 3. 2013 O úpravě rodičovské odpovědnosti a výživného k nezletilé bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], kterým byla schválena dohoda rodičů mimo jiné též o úpravě rodičovské odpovědnosti a výživného k nezletilé pro dobu po rozvodu manželství účastníků, když dle sdělení opatrovníka nezletilé v řízení nebyly zjištěny důvody, pro které by manželství nemohlo být rozvedeno. 4. Podle Paragrafu 33 odst. 2 zákona o rodině č. 1316 ze dne 26. 10. 2000 [anonymizováno] republiky manželství může být ukončené rozvodem (rozdělením) na základě žádosti jednoho nebo obou z manželů nebo opatrovníka jednoho z manželů, který je prohlášen za nesvéprávného. Podle Paragrafu 37 odst. 1, 3 citovaného zákona v případě, že manželé mají nezletilé dítě, s výjimkou případů uvedených v Paragrafu 36 odst. 2, nebo v případě nesouhlasu s rozvodem jednoho z manželů, rozvod manželství proběhne soudní cestou. Soud rozvede manželství v případě, že zjistí, že další společný život manželů a udržení rodiny jsou nemožné. 5. V daném případě bylo prokázáno, že manželé spolu nežijí cca 4 roky, každý z účastníků má již nového partnera a nechtějí obnovit manželské soužití, soudem byla pravomocně upravena rodičovská odpovědnost a výživné k dosud nezletilé dceři účastníků pro dobu po rozvodu manželství, když v tomto řízení nebyly zjištěny zvláštní důvody, pro které by manželství nemohlo být rozvedeno. Manželé nežádali soud o rozdělení společného majetku, když uvedli, že žádný společný majetek nemají. Soud s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti dospěl k závěru, že další společný život manželů a udržení rodiny jsou nemožné, a proto návrhu manžela na rozvod manželství se souhlasem manželky vyhověl a v souladu s Paragrafem 37 odst. 3 zákona o rodině č. 1316 ze dne 26. 10. 2000 [anonymizováno] republiky manželství účastníků rozvedl. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z.ř.s., neboť soud nehledal okolnosti pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků.