3 C 213/2024-29 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 300 213,48 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že dne 4. 1. 2023 uzavřela se žalovanou Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta úvěrová částka 300 000 Kč. Před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalované splácet požadovaný úvěr, a to na základě vyhodnocení finanční situace žalované a prostřednictvím informací zjištěných z dostupných evidencí. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku formou 96 měsíčních splátek ve výši 5 226 Kč, přičemž první splátka byla stanovena na 24. 2. 2023. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 13,86 % ročně. Žalovaná nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, proto žalobkyně ke dni 24. 9. 2023 přistoupila k zesplatnění úvěru. Dlužná jistina úvěru činila ke dni 25. 7. 2024 částku 298 713,48 Kč. Žalobkyně dále požaduje úhradu poplatků po splatnosti v celkové výši 1 500 Kč a příslušenství představované smluvním úrokem a úrokem z prodlení, které byly částečně kapitalizovány ke dni 25. 7. 2024. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky, tato uhrazena nebyla.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, řízení se aktivně neúčastnila, k ústnímu jednání nařízenému ve věci na den 18. 11. 2024 se bez omluvy nedostavila. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se z účasti na ústním jednání omluvila, jednal soud ve věci v nepřítomnosti obou účastníků řízení.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:4. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 1. 2023 (dále jen „smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou na základě Žádosti o poskytnutí úvěru z téhož dne smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalované neúčelový úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr v měsíčních splátkách po 5 226 Kč. Počet splátek byl sjednán na 96, přičemž první splátka byla splatná dne 24. 2. 2013 a poslední splátka ve výši 5 173,43 Kč dne 24. 1. 2031. Úroková sazba byla stanovena ve výši 13,86 % ročně. V čl. VIII. 3. smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně na zesplatnění úvěru v případě prodlení žalované se splácením úvěru. V čl. V. smlouvy byl sjednán nárok žalobkyně na částku 500 Kč za každou výzvu k uhrazení dlužné částky.5. Z interního posouzení úvěruschopnosti žalované ve spojení s CBCB informací a výpisu z běžného účtu žalované bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřovala schopnost žalované splácet požadovaný úvěr. Z posouzení vyplynulo, že platební kapacita žalované činila 11 501 Kč měsíčně a tato byla vyhodnocena jako dostatečná k placení splátek úvěru ve výši 5 226 Kč měsíčně.6. Z výpisu z bankovního účtu č. , č. účtu, za období od 1. 1. 2023 do 31. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná dne 4. 1. 2023 čerpala úvěrovou částku 300 000 Kč. Tato skutečnost vyplývá i z předloženého výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, ke dni 4. 1. 2023.7. Z Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 26. 9. 2023 ve spojení s dodejkou bylo zjištěno, že žalobkyně ke dni 24. 9. 2023 prohlásila úvěr za okamžitě splatný z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru. Žalobkyně současně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky 318 401,10 Kč.8. Z přehledu plateb ke dni 17. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná z titulu úvěrové smlouvy uhradila pouze 2 měsíční splátky, které byly splatné v měsících únor a březen 2023.9. Z připojených upomínek a z předžalobní výzvy ze dne 3. 7. 2024 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby opakovaně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky.10. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně poté, co posoudila úvěruschopnost žalované, uzavřela na základě akceptovaného návrhu žalované ze dne 4. 1. 2023 se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž žalované ještě téhož dne poskytla spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaná se smluvně zavázala splácet poskytnutou úvěrovou jistinu společně s úrokem sjednaným ve výši 13,86 % ročně formou 96 měsíčních splátek, zaplatila však pouze prvé 2 splátky, v důsledku čehož žalobkyně úvěr ke dni 24. 9. 2023 zesplatnila. Dlužná částka v celkové výši 300 213,48 Kč nebyla žalovanou zaplacena ani poté, co jí byla dne 3. 7. 2024 zaslána předžalobní výzva.11. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná je občanem Slovenské republiky, musel se soud nutně zabývat otázkou mezinárodní příslušnosti soudu a dále otázkou rozhodného práva. Mezinárodní příslušnost obecných soudů České republiky je v dané věci určena Článkem 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť aktuální bydliště žalované se nachází v České republice, kde byla současně i uzavřena úvěrová smlouva. Rozhodným hmotným právem, podle něhož se řídí vztahy mezi účastníky řízení, je pak podle Článku 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, právo české.12. Závazkový právní vztah vzniklý mezi účastníky řízení se tak řídí zejména zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle jehož ust. § 2395 se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Soud má za prokázané, že žalobkyně se žalovanou platně uzavřela smlouvu o úvěru, když před uzavřením smlouvy řádně ověřila schopnost žalované splácet požadovaný úvěr ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalované byl poskytnut úvěr ve sjednané výši (tj. ve výši 300 000 Kč). V důsledku porušení smluvních povinností žalovanou došlo v souladu se smlouvou ke dni 24. 9. 2023 k zesplatnění úvěru. Jistina dluhu činila ke dni podání žaloby částku 298 713,48 Kč. Žalobkyně celkem ve 3 případech vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu výzvou zpoplatněnou podle smlouvy částkou 500 Kč. Soud proto žalobě podle výše citovaného ustanovení § 2395 o. z. v plném rozsahu vyhověl, a to včetně smluvně sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení, které žalobkyně částečně kapitalizovala ke dni 25. 7. 2024. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, má proto vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 28 620 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, kvalifikovaná výzva k plnění, podání žaloby) se sazbou po 9 540 Kč za 1 úkon podle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 6 199 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 15 011 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 50 730 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Nad rámec zde uvedeného soud doplňuje, že žalobkyni nebyla přiznána odměna advokáta v souvislosti s písemným podáním ze dne 14. 11. 2024, neboť tímto podáním žalobkyně doplňovala původní žalobu o skutečnosti, které mohla a měla uvést již v samotném návrhu.