12 C 35/2025-38 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se žalobou domáhal proti žalovanému zaplacení celkem částky 12 984,17 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 12. 4. 2024 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 26 900 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím k datu splatnosti dle smlouvy. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě informací sdělených žalovaným a lustrací v dostupných registrech. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobce , webové stránky, , kde žalovaný požádal o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti s ním byla smlouva elektronicky uzavřena. Žalovaný si dále sjednal službu „, název, “ za poplatek 165 Kč, službu „, název, “ za poplatek 91,50 Kč, informační SMS servis za poplatek 24 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného vznikl žalobci nárok na úrok z prodlení a smluvní pokutu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, proto žalobce úvěr zesplatnil ke dni 14. 8. 2024. Žalovaný neuhradil jistinu ve výši 5 499,97 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 109,45 Kč, smluvní úrok ve výši 7 011,93 Kč, poplatek za , název, ve výši 91,50 Kč, poplatek za službu , název, ve výši 165 Kč, poplatek za službu informační SMS servis ve výši 24 Kč. Žalobce uvedl, že pokud by soud neměl nárok za prokázaný, požaduje aby byl nárok posouzen jako vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce kromě výše uvedeného požaduje zákonný úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 5 889,92 Kč.2. Soud ve věci nařídil jednání na den 23. 4. 2025. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, přestože k němu byl řádně předvolán, žalobce se z jednání omluvil. Soud proto věc projednal a rozhodnul bez přítomnosti účastníků řízení podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ve spojení s údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlasem se zpracováním osobních údajů, přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, identifikovaných příjmů, autorizace ověření totožnosti, výpisu o posouzení úvěruschopnosti, všeobecných obchodních podmínek, sazebníkem vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobce a žalovaný, předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru ve výši 26 900 Kč spolu s úrokovou sazbou ve výši 1,066 % denně se splatností dne 10. 4. 2025. Tato smlouva obsahuje toliko podpis zástupce žalobce, u dlužníka je uvedeno: tímto podepisuji dne 12. 4. 2024, klient:.4. Z přehledu bankovních transakcích vyplacených spotřebiteli plyne, že žalobce odeslal žalovanému dne 12. 4. 2024 částku 5 500 Kč.5. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 27. 11. 2024 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne vyplývá, že žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky výzvou odeslanou dne 27. 11. 2024 ve lhůtě do 3 dnů.6. Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 12. 4. 2024 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Žalobce k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že bylo vycházeno z příjmů, které žalovaný deklaroval a doložil pracovní smlouvou a výplatními páskami. Současně byl žalovaný prověřen v insolvenčním rejstříku a s ohledem na požadovanou výši úvěru a dalším žalovaným uvedeným skutečnostem žalobce dospěl k závěru o dostatečné schopnosti žalovaného zápůjčku splácet.8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.10. Žalobce v daném případě tvrdil, že s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy na základě informací získaných od žalovaného, které ověřoval oproti předloženým dokladům. Z provedeného dokazování však vyplývá, že byly ověřovány pouze příjmy žalovaného. Tvrzení o prověřování, zda není vedeno vůči žalovanému insolvenční řízení, také žádným způsobem nedoložil. Řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného zákon spatřuje především v porovnání jeho příjmů a výdajů. Bez tohoto porovnání nelze posoudit, zda bude žalovaný schopen úvěr splácet. Jelikož se žalobce k jednání nedostavil, nemohlo jí být soudem dáno poučení dle § 118a o.s.ř., které soud poskytuje pouze při jednání (28 Cdo 3665/2009). Soud proto uzavřel, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, když neprokázal řádné ověřování výdajů žalovaného, čímž jednal v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kterému nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené shledal soud smlouvu o úvěru absolutně neplatný ve smyslu § 588 o. z., neboť žalobce jednal v rozporu se zákonem a současně svým jednáním zjevně narušil veřejný pořádek, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu. V řízení bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému 5 500 Kč a žalovaný ničeho neuhradil, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného ve výši 5 500 Kč.11. Soud dále také uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky, neboť nedoložil, že by došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsal v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu Jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, žalovanému nemohl z této vzniknout závazek zaplatit úvěr, poplatek a smluvní pokutu včetně příslušenství.12. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 5 500 Kč podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. Lhůta k plnění odpovídá § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení (výrok I.). S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobci úvěr ani poplatky, proto soud žalobu ve zbytku nároku včetně příslušenství zamítl (výrok II.).13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle míry úspěchu každého z účastníků řízení, kdy žalovaný byl úspěšný pouze v nepatrně vyšším rozsahu, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).