12 C 92/2025-34 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 28 600,29 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce uzavřel dne 6. 3. 2019 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru , název, č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému bezhotovostně poskytnuty při uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele byla žalobcem posouzena na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když celkem zaplatil pouze částku 61 080 Kč. Žalobce proto dlužnou částku zesplatnil ke dni 19. 1. 2019. Žalobce požadoval úhradu jistiny ve výši 21 128,19 Kč, smluvní pokutu ve výši 6 572,10 Kč, poplatek ve výši 900 Kč za vyhotovení upomínek a kapitalizovaná úrok ve výši 7 785,39 Kč. Žalovaný ani přes výzvu ničeho neuhradil.2. Soud nařídil jednání na den 19. 6. 2025. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. Právní zástupce žalobce se k jednání soudu rovněž nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru , název, ze dne 6. 3. 2019, bylo zjištěno, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu, na základě které poskytl žalobce žalovanému částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s částkou 59 760 Kč.4. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 19. 10. 2022 vyplývá, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.5. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvu o úvěru ze dne 6. 3. 2019 absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z., neboť právní předchůdce žalobce jednal v rozporu se zákonem a současně svým jednáním zjevně narušil veřejný pořádek, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu. Z takového jednání pak žalovanému nemohl vzniknout žádný závazek.7. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 30 000 Kč, přičemž žalovaný na úvěr uhradil částku ve výši 61 080 Kč, čímž zcela uhradil zapůjčenou částku. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř., když byl zcela úspěšný žalovaný, který by tak měl právo na náhradu svých účelně vynaložených nákladů, však žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku II.9. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.