ECLI: ECLI:CZ:OSPI:2025:12.C.98.2025.1 Datum: 2025-06-12 Předmět: zaplacení částky 81 769 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 49 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 6 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 8 z. č. 89/2012 Sb."] ["smlouva o úvěru"]
O co šlo: zaplacení částky 81 769 Kč s příslušenstvím (["§ 49 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 6 z. č. 89/2012 Sb.",)
1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení celkem částky 81 769 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. a II. rozsudku s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 11. 11. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 54 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet ve 48 měsíčních splátkách po 2 891 Kč splatných vždy k 2. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2022. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek, přičemž do data zesplatnění úvěru zaplatil pouze částku 23 128 Kč, a to dne 15. 12. 2022 částku 2 891 Kč, dne 13. 1. 2023 částku 2 891 Kč, dne 15. 2. 2023 částku 2 891 Kč, dne 15. 3. 2023 částku 2 891 Kč, dne 14. 4. 2023 částku 2 891 Kč, dne 15. 5. 2023 částku 2 891 Kč, dne 15. 6. 2023 částku 2 891 Kč a dne 15. 9. 2023 částku 2 891 Kč. Žalobce nadále požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 24 003 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 57 766 Kč od 26. 10. 2023 a úrok ve výši 59,32 % ročně z částky 48 369,889 Kč od 26. 10. 2023 do 18. 11. 2023 ve výši 1 842,96 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 48 369,89 Kč od 19. 11. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od 26. 10. 2023 dosáhne částky 161 107 Kč.2. Soud nařídil ve věci jednání na den 12. 6. 2025. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila ani nepožádala o jeho odročení, ačkoli byla řádně předvolána postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, ve spojení s oznámením o schválení úvěru č. , hodnota, včetně dodatku č. , hodnota, k návrhu smlouvy/smlouvě o úvěru č. , hodnota, , splátkového kalendáře a dodejky a dokladem o vyplacení úvěru ze dne bylo zjištěno, že žalobce jako oprávněný poskytovatel nebankovních spotřebitelských úvěrů uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu dne 11. 11. 2022 poukázal bezhotovostním převodem na účet č. , hodnota, částku ve výši 51 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednána pevná nominální úroková sazba ve výši 59,32 % p. a. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci celkovou částku 134 256 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 2 891 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen.4. Z výzvy k zaplacení ze dne 21. 8. 2023,ze dne 20. 9. 2023 a ze dne 23. 10. 2023 plyne, že byl žalovaná před zesplatněním úvěru vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna, že v případě nezaplacení bude úvěr zesplatněn.5. Z oznámení žalobce ze dne 24. 10. 2023 plyne, že byl z důvodu prodlení žalované s úhradou splátky úvěru o délce 65 dní, úvěr ke dni 24. 10. 2023 zesplatněn.6. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 4. 2024 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobcem před podáním žaloby vyzvána k plnění.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 6 odst. 1, odst. 2 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.10. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.11. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.12. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Účastníci uzavřeli dne 11. 11. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 51 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 59,32 % p. a. 48 měsíčních splátkách po 2 891 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Žalovaná uhradila žalobci pouze splátky v celkové výši 23 128 Kč (8 x 2 891 Kč). Žalobce ji opakovaně vyzýval k úhradě dlužných splátek.13. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí částky 51 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 59,32 % p. a. ve 48 měsíčních splátkách, tj. celkem částku 134 256 Kč. Dle názoru soudu je sjednaná úroková sazba v rozsahu 59,32 % p.a. v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na skutečnost, že sjednaná úroková sazba několikrát převyšuje obvyklou úrokovou sazbu a současně byla sjednána řada dalších sankcí za prodlení žalované, soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť veškeré smluvní povinnosti ve svém souhrnu zakládají nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem – spotřebitelem. Tuto neplatnost je přitom nutno z hlediska obecných principů plynoucích z § 6 o.z. ve spojení s § 8 o.z. dovozovat z celé smlouvy, neboť v dané věci tvoří jednotlivá smluvní ujednání provázaný celek. Pokud žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu, ve které byla žalovaná zavázána k úhradě úroku, který je zjevně v rozporu dobrými mravy, přičemž prodlení se splácením bylo sankcionováno, jak je shora uvedeno, jedná se o zneužití práva, z něhož žalobce nemůže těžit, neboť je v souladu s obecnými principy občanského zákoníku povinen jednat v právním styku poctivě. Pokud tak nečinil, nelze mu přiznat právní ochranu ani v tom smyslu, že by soud dle § 576 o. z. ve spojení s § 577 o. z. vztáhl dovozenou absolutní neplatnost pouze na ujednání smlouvy týkající se výše sjednané úrokové sazby. Žalobce si jako nebankovní poskytovatel úvěrů musel být při uzavírání smlouvy vědom nepoměru výše úrokové sazby, kterou sjednal oproti úvěrovým sazbám poskytovanými bankami. Soud konstatuje, že závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je v souladu s ustálenou judikaturou Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (sp. zn. 15 Co 177/2022, sp. zn. 15 Co 61/2022). Jelikož smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl žalované z takové smlouvy vzniknout závazek vrátit poskytnutou částku, zaplatit poplatky, smluvní pokuty ani příslušenství.14. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované částku 51 000 Kč, čímž došlo k jeho bezdůvodnému obohacení. Žalovaná zaplatila žalobci částku 23 128 Kč, proto soud podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 27 872 Kč (51 000 Kč – 23 128 Kč). O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a tento byl žalobci přiznán ode dne 26. 10. 2023 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.15. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, a to s ohledem na shora popsanou absolutní neplatnost smlouvy (výrok II.).16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. o. s. ř., když žalovaná by měl právo na náhradu nákladů řízení, neboť byl ve sporu úspěšnější. Vzhledem k tomu, že žalované v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).