17 C 8/2020-39 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči své dceři [celé jméno žalované]. Vyživovací povinnost byla naposledy stanovena rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 18. 2. 2019 č. j. 3 P 120/2018-198. Žalobci byla uložena povinnost platit dceři výživné ve výši 3 493 Kč. Jelikož dcera již podruhé ukončila studium a nepřipravuje se na budoucí povolání, předpokládá žalobce, že je schopna živit se sama a navrhuje proto zrušení jeho vyživovací povinnosti, a to ke dni podání žaloby, tedy k 14.11.2019. Žalovaná při jednání uvedla, že se žalobou souhlasí a že ke dni podání žaloby měla ukončené studium a byla zaměstnána. Mezi účastníky tak bylo nesporné, že žalovaná se ke dni 14. 11. 2019 již nepřipravovala na budoucí povolání a byla schopna se sama živit. Z rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 18. 2. 2019 č. j. 3 P 120/2018-198, který nabyl právní moci dne 5. 4. 2019, soud zjistil, že žalobci byla stanovena povinnost vyživovat žalovanou částkou 3 493 Kč měsíčně. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (OZ) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 OZ výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 163 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. Jelikož bylo mezi účastníky nesporné, že se žalovaná ke dni 14. 11. 2019 již nepřipravovala na budoucí povolání a byla schopna se sama živit dle § 911 OZ a contrario, soud zrušil vyživovací povinnost žalobce vůči žalované dle § 163 odst. 1 o.s.ř., která byla naposledy stanovena shora uvedeným rozsudkem, a to s účinností od 14. 11. 2019. Jelikož žalobci žádné náklady nevznikly, bylo o nich rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.