25 C 319/2020-21 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky [částka]. Žalobu odůvodnil tím, že původní věřitel (spol. UPC Česká republika, [IČO], se sídlem [adresa]), uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému služby spočívající v umožnění přístupu k síti internet, umožnění přenosu rozhlasových a televizních signálů, popř. další služby. Současně byl sjednán pronájem přijímacího zařízení [právnická osoba] PVR [anonymizováno] USB [anonymizováno] (SN: [číslo] [příjmení]). Žalovaný nehradil řádně a včas cenu za poskytované služby, pročež žalobce dopisem ze dne [datum] odstoupil od smlouvy. Žalovaný byl povinen pronajaté zařízení vrátit nepoškozené a funkční do 7 dnů od ukončení smlouvy, přičemž se tak ale nestalo. V případě nevrácení pronajatého zařízení byl žalovaný povinen uhradit částku [částka]. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalobce a žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobci, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Na základě provedených listinných důkazů, které byly hodnoceny dle ust. § 132 o.s.ř., dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Ze smlouvy o poskytnutí veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] bylo zjištěno, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] výše uvedenou smlouvu. Součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky původního věřitele. Původní věřitel na základě smlouvy poskytl žalovanému služby spočívající v umožnění přístupu k síti internet, umožnění přenosu rozhlasových a televizních signálů, popř. další služby. Žalovaný se oproti tomu zavázal za služby platit cenu určenou dle ceníku původního věřitele. Současně byl sjednán pronájem přijímacího zařízení, konkrétně [právnická osoba] PVR [anonymizováno] USB [anonymizováno] (SN: [číslo] [příjmení]). Z důvodu, že žalovaný řádně a včas nehradil cenu za služby, žalobce dopisem ze dne [datum] odstoupil od smlouvy. V případě ukončení smlouvy byl žalovaný povinen nejpozději do 7 dnů vrátit půjčené zařízení. V případě, že by se tak nestalo, byl povinen uhradit smluvní pokutu dle ceníku ve výši [částka]. K vrácení zařízení a zaplacení smluvní pokuty byl žalovaný opakovaně vyzýván, avšak do současnosti žalovaný zařízení nevrátil a ani nezaplatil smluvní pokutu. Žalobce prokázal, že žalovanému zaslal předžalobní výzvy ze dne [datum], která byla dána k doručení téhož dne, jak je patrné z podacího archu. Na základě shora uvedeného má soud za prokázané, že nárok žalobce je důvodný s tím, že žalovaný porušil svoji smluvní povinnost po skončení smlouvy vrátit příslušná zařízení a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty v uplatněné výši. Žalobě tak bylo zcela vyhověno. Soud dále uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s Položkou 2 odst. 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, soud tak žalobci přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna zástupkyně žalobce za tři úkony právní pomoci po [částka] dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby, tři režijní paušály dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky po [částka]. Jelikož zástupkyně žalobce prokázala, že je plátcem DPH, náleží jí dle § 137 odst. 3 o.s.ř. rovněž náhrada této daně ve výši 21% z odměny a režijního paušálu ve výši [částka], tj. celkem [částka]. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku [částka]. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.