9 C 104/2020-25 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy poskytla žalované úvěr ve výši [částka], přičemž žalovaná se zavázala vrátit částku [částka] spolu s navýšením ve výši [částka] v pravidelných týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, když uhradila pouze částku [částka]. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaná se na základě výzvy soudu, která obsahovala doložku, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., dále jen „o.s.ř.“), nevyjádřila. Výzva byla žalované doručena v souladu s § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu přechodného pobytu dle sdělení Policie ČR dne [datum]. Soud má za to, že proti tomuto postupu nemá námitky a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. Na základě listinných důkazů založených ve spise s přihlédnutím k žalobním tvrzením dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nich dovodil níže uvedené právní závěry. Účastníci mezi sebou uzavřeli [datum] písemnou formou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] to ve smyslu ustanovení § 2395 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., když obsahem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalované jednorázově v hotovosti [částka]. Žalovaná se proti tomu v rámci smlouvy o úvěru zavázala vrátit poskytnutou částku s navýšením o smluvní„ obchodní“ úrok [částka], přičemž smluvní úrok byl ve smlouvě o úvěru vyčíslen na 66 % ročně. Současně byla sjednána povinnost žalované zaplatit za sjednání úvěru administrativní poplatek [částka] a [částka] poplatek za hotovostní inkaso splátek. Při 60 celkových splátkách připadá na odměnu za úvěr měsíčně [částka]. Za rok tak při lineárním způsobu výpočtu činila odměna za poskytnutí úvěru [částka], což představuje procentuálně 66,7 % z poskytnutých [částka]. Žalovaná se zavázala hradit úvěr se sjednaným smluvním úrokem, administrativním poplatkem a poplatkem za hotovostní inkaso splátek v pravidelných týdenních splátkách ve výši [částka]. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem [částka]. Žalovaná je občankou Slovenské republiky, tím je dán mezinárodní prvek. Žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měla bydliště také žalovaná. [příjmení] soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) Nařízení č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Brusel I bis). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalované v době podání žaloby. V daném případě nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o tom, že žalovaná má bydliště mimo území Evropské unie, pak jsou podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis příslušné soudy České republiky, na jejímž území měla žalovaná poslední známé bydliště. Protože nařízení pro tento případ neurčuje místní příslušnost, je podle § 8 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a podle § 84, 85 o.s.ř. místně příslušným okresní soud, v jehož obvodu měla žalovaná v době podání žaloby (§11 odst. 1 o.s.ř.) k soudu bydliště, neměla-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržovala, a nelze-li takový soud zjistit, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, okresní soud, v jehož obvodu se nacházelo místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů., tedy zdejší soud. Žalovaná měla v době podání žaloby evidovaný pobyt v obvodu zdejšího soudu. Věc se řídí českým právem podle čl. 4 bod 1 nařízení [číslo] o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), neboť na území České republiky vzniklo bezdůvodné obohacení. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především čl. 36 Listiny. V rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, 21 Cdo 1484/2004 se uvádí, že„ při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem, či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ Uzavřenou smlouvu soud shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v srpnu 2018 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností od 1 roku do 5 let na spotřebu 8,16 %. Bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, tj. 24,48 %. Navýšení úvěru [částka] o celkem [částka] (při délce zápůjční doby 60 týdnů) maximální akceptovatelnou hranici úroku 24,48 % ročně jednoznačně přesahuje, když ve vztahu k jistině představuje roční úrok 66,7%. Soud tak považoval uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. Žalovaná od žalobkyně převzala částku [částka], uhradila celkem [částka]. Vzhledem k tomu, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § [číslo] O.Z. a uložil žalované zaplatit žalobkyni dlužnou částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 O.Z. Žalobkyně zaslala žalované dne [datum] předžalobní upomínku. V souladu s ust. § 573 O.Z. se upomínka mohla dostat do dispoziční sféry žalovaného dne [datum], lhůta k plnění byla v upomínce stanovena na 7. den od doručení upomínky, tzn. lhůta splatnosti byla k datu [datum] a následujícím dnem [datum] se žalovaná dostala do prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba zamítnuta. Podle položky 2, bodu 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši [částka], jelikož soud nevydal platební rozkaz a v řízení bylo pokračováno. Soudní poplatek je žalobkyně povinna uhradit na účet Okresního soudu Plzeň sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu byl stejný jak na straně žalobkyně, tak na straně žalované.