10 C 236/2020-17 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částek [částka] a [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení, a dále se smluvní pokutou v celkové výši [částka]. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného], na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas, soud ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Na základě obsahu listin založených ve spise ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci. Ze Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly rovněž obchodní podmínky, bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřely smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného] Smlouva byla uzavřena na dobu 30 měsíců s možností automatické prolongace. Žalovaný se oproti tomu zavázal za elektřinu platit pravidelné měsíční zálohy ve výši [částka] Součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky žalobkyně obsahující mimo jiné dohodu o oprávnění žalobkyně v případě, že dojde k prodlení s úhradou záloh přesahující 10 dnů požadovat smluvní pokutu ve výši [částka], a dále dohodu o smluvní pokutě [částka] za každý měsíc od ukončení dodávky plynu do konce doby trvání smlouvy v případě jejího předčasného ukončení. Dne [datum] ukončila žalobkyně dodávku elektřiny z důvodu porušení platebních povinností ze strany žalovaného, konkrétně nezaplacení záloh za elektřinu. Z tohoto důvodu došlo k odstoupení žalobkyně od smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Fakturou [číslo] se splatností [datum] byl žalovanému vyúčtován za období od [datum] do [datum] nedoplatek ceny za dodávku elektřiny v částce celkem [částka]. Z faktury [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum], má soud za prokázané, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku ve výši [částka] jako sjednanou smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy, tj. 21 měsíců po [částka] Vedle toho žalobkyně dále požadovala zaplacení částky [částka] jako pokuty za každý jednotlivý případ prodlení. Žalovaný však do dnešního dne neuhradil ničeho, a to ani přes výzvu zaslanou mu žalobkyní ze dne [datum]. Uplatněné nároky jsou po právní stránce nárokem na zaplacení ceny za elektřinu, které vychází z ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Žalobkyně jako obchodník s elektřinou dodávala žalovanému elektřinu do jím požadovaného odběrného místa, přičemž žalovaný se zavázal za elektřinu platit v souladu s uzavřenou smlouvou a cenovou regulací. Žalovaný však řádně elektřinu nehradil, čímž vznikl žalobkyni žalovaný nárok, který soud shledal opodstatněným, a proto mu zcela vyhověl, a to i včetně požadované pokuty, která byla vyčíslena a nárokována v souladu s obchodními podmínkami smlouvy a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce [částka], představované jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši [částka] a jednak náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši [částka] dle § 14b odst. 1 bod 1, odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis návrhu) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za 3 úkony právní služby po [částka]. Z důvodu, že zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem DPH, náleží mu rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu, tj. [částka], dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou [částka], celkem tedy [částka]. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku [částka]. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s Položkou 2 odst. 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.